Tak jsem to přežila...

... ještě aby ne! Kvůli vysvědčení se přece nebudu trápit!? Jasně, mohlo to být lepší (jako ostatně vždycky) - ale na druhou stranu to taky mohlo být i horší. A to to rozhodně není. Řekla bych, že mé vysvědčení je docela ucházející.

Byl to den jakjo každý jiný. Jen byl "obohacen" rozdáváním vysvědčení. Pomalu ale jistě docházím ke zjištění, že některé lidi u nás ve třídě nemůžu vystát. V některých momentech mám takovou silnou chuť někoho z nich za ty blbé kecy a ksichty zmlátit, že to... vážně není možné.

Ty rádoby vtipné poznámky ve mně vyvolávají zatnutí pěstí a nepříjemné až vražedné pohledy. Prostě si nemůžu pomoct. S jakou radostí já bych některé pořádně nakopla... jen aby jim ten jejich samolibý úsměv slezl z obličeje... arrrgh!

Ale tak - zpět k vysvědčení. Za své známky se nestydím a pro svůj lepší pocit si je sem rovnou vypíšu. Možná, že se ten lepší pocit po dopsání dostaví...

Chování - velmi dobré

Prospěch v povinných předmětech

Český jazyk - chvalitebný
Anglický jazyk - výborný
Španělský jazyk - chvalitebný
Biologie - dobrý
Základy spol. věd - výborný
Dějepis - výborný
Matematika - dobrý
Fyzika - chvalitebný
Tělesná výchova - výborný
Základy logiky - výborný

Prospěch ve volitelných předmětech
Konverzace v angl. jazyce - chvalitebný
Seminář z dějepisu - výborný
Psychologie - výborný
Základy spol. věd - výborný

A je dokonáno! Všechno, co se posrat dalo, se už dávno posralo a teď mě čeká jenom krásný a ničím neušený život ^^

Ale houby s octem!

Teď přichází období, kdy budu makat nejvíc. Ale já to zvládnu. Musím si věřit. Musím si zvýšit sebevědomí - Kivi říkala, že mi dá rychlokurz zvyšování sebevědomí... a ono furt nic.

P.S.: Tak ten lepší pocit se teda ještě nedostavil...

Martin Brzóska

Tento učitel je pravděpodobně tím nejvtipnějším učitelem dějepisu, jaký mě kdy učil. A že mě jich ten dějepis už učilo. Jeho hlášky jednou vejdou do historie. A proto jsem se rozhodla, že si zavedu další rubriku - Gagy... ať mám pak na co vzpomínat a čemu se smát ^^

Brzóska: „Jednou vám povím, jak mě kamarádi narvali do popelnice…“

Brzóska: „A pokud by byl před válkou Žid přistižen s Němcem… nebo spíše s Němkou…“

Brzóska (1. světová válka): „…a ti Rusové, hajzli jedni…“

Brzóska: Omlouvám se, ale písemky jsem ještě neopravil, měl jsem doma jinou práci… no jako manuální…

Brzóska: My jsme na Pomocné vědy historické měli takovou paní, ona byla neslaná nemastná. My jsme si 14 dní mysleli, že to je chlap. Říkali jsme ji uspávačka hadů.

Brzóska: Josef Jungmann byl gymnaziální profesor. (zamyšleně, samolibě a s úsměvem) Něco jako já.

Brzóska: Nebyla to ani Čeština, ani Němčina. To byl takový slovní průjem.

Brózska (vypráví o thatcheristech – konzervativní pravici v Anglii): Hlásají naprosté soukromé vlastnictví. To je pro ty thatcheristy takový fetiš.

Brzóska: Vás hřeje mládí, mě podkožní tuk.

Brzóska: Vůči Rudolfovi byla obrovská averze. Nakonec to vyřešil jednoduše. Umřel.

Brzóska: No a pak prostě s hrůzou poznali, že ty armády jsou prostě úplně v prdeli.

Brzóska (vypráví o mládí Pol Pota): Pocházel z dobrých sociálních poměrů. Jeho tatínek pěstoval na rýžovém poli kukuřici.

Brzóska: „Tak a teď si napište – Vy jste jak urvaní ze řetězu!“

Brzóska (o Bartolomějské noci): „Ráno se probudili… a byli mrtví.“

Změna identity

Dnešek byl ale mrtě dobrý (slovy mé drahé přítelkyně ^^). Zjistila jsem, že jsem docela kvalitní drbna a mám v úmyslu v této činnosti i nadále pokračovat. Proč? Jednoduše proto... že mě to baví a že lidé v naší třídě si ani nic jiného nezaslouží.

Utvrdila jsem se v přesvědčení, že mí spolužáci jsou určitě z jiné planety... a já, já a jedině já jsem... docela dobrá exotka. Nemám už chuť, zabývat se problémy ostatních (kromě Kivi a Nikitky... žj). Ať si je řeší sami! Ostatně roky už na to mají. Jen IQ asi ne... Ale nemůžeme se na ně zlobit.


Ale o čem jsem chtěla psát původně... Nikitka si ode dneška změnila identitu! Už jí nemám říkat Nikitka, ale Nykyshek! Navíc mě ještě sprdla za to, že jsem jí kdysi ve třeťáku (kdo si to má jako všechno pamatovat?) říkala Nikita Bobek (neřešte... ^^).

Takže... konec s Nikitkou! Na scénu přichází Nykyshek!!!

P.S.: Akorát teď nevím, jestli o ní mám mluvit v ženském rodě, nebo v mužském... Ono Nykyshek jasně vybízí k tomu, aby se mluvilo v rodě mužském.

Jeden idiot velde duhého

Člověk si řekne, že by ho některé věci nemohly vyhodit z rovnováhy, že chování některých lidí už zná, že ho pomalu už nemá už překvapit. Opak je však pravdou.

Dneska mě pár jedinců naší třídy dokázalo natolik rozhodit, že jediné, co jsem chtěla, bylo, jít domů. Prostě jít z té strašně ohavné třídy domů. Jít domů a dát se do pořádku. Uklidnit se. Rozdýchat to.

Teď si říkám, že jsem musela být vážně dost mimo, že mě dokázalo něoc takového rozhodit. Ještě že mám své dvě holky- Nikitku s Kivi. A že z části i kvůli mě (hlavně případě Nikitky) zabulaly dvě hodiny. Však kdo nutně potřebuje angličtinu a matematiku? Nikdo.

Nemohla jsem v té třídě vydržet už ani chvilku navíc. Po tom co se převážně díky dvěma idiotům mužského pohlaví rozhořela ve třídě ostrá debata nad tablem. Vážně... pozabíjet málo... Ale pro malého Jardu a velkého Martina je toto chování víc než typické. Plno keců a skutek utek... kritizovat je vážně baví.

Na každého jednou dojde. A já doufám, že zrovna na tyto dva dojde co nejdříve - ať z toho mám nějaký užitek i já.

To byl nejhorší den, který jsem v novém roce ve škole zažila. Prostě hrůza hrůzoucí... Snad bude zítřek lepší.

Takže na to nesereme...

Už je to tak! Jednou si člověk řekne, že by se na něco taky mohl vysrat, ale ono to prostě nejde! Ten debilní osud musí vždycky zasáhnout v tu nejnevhodnější chvíli.

Když jsem ráno cela nasraná šla do školy (nasraná na to, že musím jít do školy a navíc ještě na sedmou -.-), říkala jsem si, že by ten dnešek mohl být celkem v klidu... Ale hovno! Poslední dvě hodiny češtiny mě totálně odrovnaly!

Máme už totiž úžasný plán na sepisování písemek z maturitních témat:

Literatura
5.2. - Česká literatura od 9.st. do r. 1415
7.2. - Česká literatura od r 1415 do r. 1781
8.2. - Národní obrození

11.2. - Májovci
12.2. - Venkov v literatuře 19.st.
14.2. - Světová a česká literatura na přelomu 19. a 20.st.
15.2. - Romantismus

25.2. - Česká poezie 70. až 90. let 19.st.
26.2. - Druhá světová válka v literatuře
28.2. - Česká poezie v období mezi dvěma válkami
29.2. - České divadlo mezi dvěma válkami

3.3. - Česká próza v období mezi dvěma válkami
4.3. - Všestrannost Čapkova talentu
6.3. - Osobnosti světové literatury 20.st.
7.3. - Česká poezie od r. 1945 do současnosti

10.3. - Česká próza od r. 1945 do současnosti
11.3. - Balada + Humor a satira
13.3. - Vývoj žurnalistiky
14.3. - Spisovatelky v české literatuře

17.3. - Historické náměty
18.3. - České divadlo od nejstarších dob do r. 1918
20.3. - Nejstarší literatury

25.3. - Vývoj kinematografie
27.3. - České drama od r.1945 do současnosti

Mluvnice

15.1. - Jazyk obecně + lexikologie
4.2. - Hláskosloví + Morfologie

Nenávidím naši češtinářku, nenávidím naši češtinářku, nenávidím naši češtinářku....

Jak tohle mučení může nědko vydržet?  

Nemůže... já se z toho zhroutím!

Párty... s farmářem?

Tak tento pátek se ale vážně povedl. Holky moje... to byla ale řežba ^^

Já tak ráda trsám, trsám... ja tak rád trsám trsám...

To bylo tak... já měla nápad, že bych mohla s Nikitkou a Kivi oslavit konec pololetí - že jsme ho celkem úspěšně zvládly... bez žádné pětky ^^ Říkala jsem si - naši pojedou na celý den pryč, segra asi taky zmizne... bude volný kvartýr... tak proč ne? A už se plánovalo. Navíc se přece musela vyzkoušet naše nová sedačka :D

Začalo to filmem Madagaskar, pokračovalo to Kouzelným měšcem, přes Sněženky a machry a skončilo to u Supernaturalu. To byla naše filmová jízda... Po KM a před SAM jsme si udělaly dvě pizzy, ke kterým jsme dodaly další sýr, kečup a šunku a celé to zapíjely vínem. Jo, když oslavovat konec pololetí, tak pořádně...

Ale pak mě Nikita dostala jednou mp3 - dlouhou cca 10 minut. Díky ní jsem pak měla večer u sledování Supernaturalu, který jsem viděla už dávno a teď na Primě koukám na druhou řadu, docela strach... a když jsem usínala, bála se pootevřených dveří mého pokoje.

Co to bylo za děsivou mp3? On totiž existuje jeden nový super časopis s názvem Enigma. O čem je? O záhadách... vážně dost kvalitní počtení, když se o záhady zajímáte. No a v posledním únorovém čísle byl takový menší úryvek o nejdelší a nejstrašidelnější nahrávce hlasů přisuzovaných duchům. Přepíšu vám sem ten kraťounký článek... a pak sem hodím i odkaz na nahrávku.

Děsivá nahrávka hlasů údajných duchů

"Lovci duchů" ze Syracuse v americkém státě New York (spolek CNYGH) zachytili děsivou scénu z minulosti. Alespoň jsou o tom přesvědčeni. Před časem byli přizváni do jistého kotelu, jehož jméno si majitel přál zachovat v anonymitě. Nahráli přitom nejdelší a nejstrašidelnější EVP (Electronic Voice Phenomen; nahrávka hlasů přisuzovaných duchům) v historii. Dům postavený na začátku 19. st. má barvitou a nepěknou historii. Na nahrávce se ozývá řada věcí, které na místě nebyly slyšet: zvolání "Hello, baby!" (ahoj kotě), odbíjení kukačkových hodin, skřípání dveří, dlouhá konverzace a děsivý zápas. "Get off me" (vstaň ze mě), vykřikuje jakási žena za drásajícího randálu a opakovaně volá "Help me" (pomoz mi). Záznám si můžete poslechnout na této adrese.

Fakt jsem se bála... Ovšem okolo 2:45 dalšího dne (tedy soboty) jsme byly vzhůru a povídaly si... nejlepší ale bylo, když Kivi začala vykládat o tom, že hraje hru jménem "Farmář". Asi půl hodiny nám vykládala o tom, co za semínka zeleniny kupuje, jak se pak o zasazenou rostlinku stará, kupuje něco proti škůdcům, vypěstuje rostlinku a pak ji jde prodat na trh... jak semínka kupuje u vydřiducha Číňana... že už dokonce chová slepice, ale že málo nesou... tak by raději chtěla chovat králíky... protože prej dost často dupou - ví to od svého dědy... LOL Smála jsem se tak, že mi tekly slzy a divím se že jsme svým hlasitým smíchem neprobudily zbytek mé rodiny.

Tohle bylo vážně něco. Z Kivi se stal farmář... A když jsem se jí zeptala, jak dlouho už to hraje, tak prý jen dva dny... a je do toho strašně zažraná. Načež Nikitka prohlásila, že tu hru asi taky začne hrát ^^ Dvě farmářky... a já budu poslouchat, jak ty slepice nesnášejí vajíčka -.- Alespoň bude sranda.

Sereme na to...

Škola. Pouhých pět písmenek. Vyvolávají ve mně poloviční nechuť - odpor. V hlavě mi výstražně bliká velký černý vykřičník. Mám toho dost. Potřebuju pauzu.

...

Kruciš! Mám pocit, že mi každou chvílí začne v hlavičce blikat errorka. Včerejšek byl takovou konečnou třešničkou na dortu. Od samého rána (měla jsem na 7 a po cestě do školy jsem se děsně bála, což u mě není moc obvyklé... ona Karviná není sice moc bezpečné město, ale kriminalita není zase až tak vysoká - přesto jsem měla strašný strach) mi byly všechny písemky úplně, ale úplně jedno. Nedělala jsem si žádné naděje, že bych snad mohla napsat písemku z fyziky (učivo - vlnová optika) lépe než na 5. Věděla jsem o tom velký kuloví - a vážně mi to bylo úplně jedno. Následovala písemka z biologie (učivo - genetika populací)... doma jsem se sice na to koukla, ale stejně jsem dopředu počítala s jistou 5 - a bylo mi to fuk. A mně vážně písemky nejsou jedno. Kor když se jedná o vysvědčení...

Ale tenhleten den... jsem se projevila jako naprostý flegmoš. Tenhleten stav bych chtěla zažívat častěji, než se stresovat z toho či onoho. Sice jsem ve škole zase tvrdla až do půl čtvrté, ale co...

A dneska? Dneska jsem se dozvěděla, že mám na výzu jen dvě 3, což je docela úspěch. Nic závratného se nestalo. Jen jsem došla k názoru, že teď bych se mohla na pár věcí do rozdávání vysvědčení vykašlat. Známky už jsou uzavřeny, takže bych si stejně už nic neopravila, takže by můj blikající mozek mohl přestat fungovat na sto procent a uchýlit se k takovým... 80.

Takže lidi: Sereme na to... Ono už nějak bude ^^

V jednom kole

Člověka vážně naštve, když jej někdo k něčemu doslova nutí. A já obvzlášť. Nevím proč, ale nesnáším, když mi někdo diktuje, co mám dělat. Mám sakra vlastní rozum a vlastní svobodnou vůli -.- Mno... ale to stejně nesouvisí s tím, co jsem původně chtěla napsat...

Jelikož je u nás na gymplu 23. (snad to je správné datum) klasifikační porada (poslední před vysvědčením) , profesoři... tedy správněji řečeno - učitelé - se prostě rozhodli, že nám nebohým studentům nedají spát. Takže jsem od pondělka v jendom vířivém kole za druhým. A štve mě, že jsem si ani nemohla napsat nějaký zase rádoby přechytrale trapný příspěvek sem na blog. Ne, že bych byla takovou náruživou bloggerkou (to je strašné slovo -.-), ale tento blog mi zprostředkovává místo k vylévání mého nasraného JÁ.

Rozvrh písemek a zkoušení:
Pondělí - zkoušení z mat. tématu z Aj; písemka z celého pololetí Psychologie
Úterý - písemka z jazyka a lexikologie v Čj; zkoušení z 5 mat. témat v ZSV
Středa - dvě písemky z Aj; čtvrtletka z M
Čtvrtek - písemka z Logiky; čtvrtletka z D; písemka ze 3 mat. témat z D
Pátek - postupné odumírání

Pondělí - zkoušení z mat. tématu z Aj; písemka z Fy; písemka z Bi

Já vím, jako maturantka bych si už pomalu měla začít zvykat. Ale kruciš! Proč se to najednou musí sypat ze všechn možných stran? Kor ještě v předmětech, ze kterých maturovat rozhodně nehodlám? Proč na tom tak bazírují? Copak jim nestačí ty známky, co jsme si nasbírali za uplynulý půlrok? Copak si vážně myslí, že známky z posledního týdne před uzávěrkou na výsledku něco změní? Oprava - jistěže změní... změní se k horšímu!

Navíc mě zaráží fakt, že naše úžasná češtinářka se rozhodla zavalit nás jedním úkolem za druhým. To, co nestihla v mluvnici pořádně probrat, nám teď háže jako na jezdícím pásu. Člověk si na to holt nemůže udělat dostatek času, pokud chce jakž takž dopadat v ostatních maturitních předmětech!

Ta ženská je opravdu blázen! Nehledě na to, že se v poslední době tváří, jako by spolkla všechnu moudrost světa. Na začátku roku přišla s nápadem, že se budeme učit komunikovat. Zadala všem po nějakém tom tématu, který si dotyčný měl vypracovat jako takovou přednášku a pak o svém tématu poreferovat zbytku třídy. Následně měla podle plánu probíhat živá diskuze. Výsledek ovšem vypadá úplně jinak. Učitelka nechá referenta chvíli poreferovat, podusit ve vlastní šťávě a pak rozpoutá debatu sama. Sama vše řídí, na skoro vše sama odpovídá (všechno ví, všude byla, všechno viděla...) a vše zakončí nějakým tím mravním ponaučením.

Teď nechápu, jak jsem zrovna tuhle učitelku mohla mít v prváku tak ráda. Co jsem na ní kruciš viděla? Pěstuju si na ní docela silnou averzi - ale dokážu ji hodně dobře skrývat. Je úžasné pozorovat, jak vykládá nové učivo a snaží se nás oblažit svým bohatým slovníkem. Ovšem i mistr tesař se občas utne a v jejím případě se tesař utíná docela často... chudák. Zrovna teď si vzpomínám na slovní spojení s mými bolavými zubami nebo zrovna dneska v tento době.

Ách... anebo to její nesmyslné známkování písemných prací! Člověk by čekal, že by alespoň nějaký ten bod mohl dostat za to, že popsal celé místo pro jednu otázku... alespoň mizerného půl bodu - ale ono NE. Ještě že se to netýká přímo mě - to bodování... ale i tak. Ale 15 minut opěvovat poněkud jednodušší osoby naší třídy za to, že písemku, kterou ti chytří napsali na horší známky (jelikož přípravu podle jejích slov podcenili), napsali na jedničky - no světe zboř se! A ještě svorně prohlašovali, že to mají ze svých hlav - já, jakožto ta chytřejší, jsem jim to vážně nesežrala. Nespravedlnost byla, je a bude...

Jsem si dneska musela nějak víc postěžovat. Za ten týden se to ve mně nahromadilo více než dost. A to jsem tady nadávala jenom na češtinářku. Jindy si zase ponadávám na našeho třídního nebo na naši učitelku biologie. To budou taky pěkně dlouhé přípsěvky. Pravděpodobně to udělám v nejbližší době.

Opava... Opava...

Tak... DOD v Opavě byly... zajímavé. Ale bohužel, město mě nijak zvlášť nenadchlo.

Což o to - ani ta naše Karviná není zrovna super místo, ale ta Opava na mě zapůsobila docela negativně.

Nevím proč. Nemám nic proti městu, vážně... vždyť jsem ho ani neviděla celé, ale i ten kousek, co jsem viděla na mě negativně zapůsobil.

No ale musím na druhou stranu říct, že rektorát SLU vypadá vážně dobře - hlavně ta jejich aula. Klobouk dolů, vymakané to tam vážně mají. Na sedadlech se sedí dobře a vytahovací stoleček, který sice místy skřípe, je taky dobře vyřešen.

Plazmové obrazovky (nebo jestli se tomu říká jinak) vypadají taky dost dobře (to slovo nějak hojně používám... že by degenerace mých mozkových buněk?) No ale z těch osvětlení šel docela strach, nechtěla bych pod tím sedět - obvzlášť kdyby to najednou začalo padat.

Tak ale jsem se dozvěděla, že by mě na matematické a fyzikální obory přijali bez přijímaček. Jen škoda že mě ta matematika z fyzikou tak odpuzuje ^^

Je to tu zase

Píše se rok 2008, den 3. ledna a čas 8:00 ráno... a já nově vyrážím do školy.

Proč zrovna 8 ráno? Protože mi vyučování začíná až v 8:55 a já se vydávám přes půlku Karviné pěšky, protože nesnáším místní hromadnou dopravu - autobusy.

Vážně nesnáším autobusy. Kdyby tu tak byly tramvaje, nebo trolejbusy... ale ono ne! K tomu všemu kašlu jako starý tuberák a nos mám odřený ze všeho toho smrkání - nejsem ráda nemocná.

Dorazím do školy, sejdu do části budovy, kde se nacházejí skříňky a po pětiminutovém cloumání svou skříňkou se mi daří ji otevřít a strčit tam bundu a boty. A... jde se do třídy. Nic moc nového. Furt stejně ošklivé kxichtíky mých otrávených spolužáků... Namířím si to ke své lavici přímo u katedry. (Nemůžu za to, ale prostě tam letos musím sedět. Jenže... ono to místo má vážně výhody - jsem teď u profáků nějak oblíbená.) Hodím baťoh pod lavici a nastartuju se na další den ve škole.

Ubíhá jedna nudnější hodina za druhou a já se ze školy dostávám domů až okolo půl páté. Není krásnějšího dne než dne stráveného ve škole -.- Ále co... člověk někdy musí přinášet nějaké ty oběti. Časem se mi to určitě vyplatí.

Tak ale proč lezu do školy nachcípaná? Abych příští týden mohla navštívit další dvě města ČR - hlavně jejich univerzity. A to jmenovitě Opava - Slezská univerzita (středa 9.1.08) - a Ostrava - Ostravská univerzita (pátek11.1.08). Jo, další DOD (Dny otevřených dveří). Snad mi na to vystačí finance. 18.1.08 mám v plánu ještě podniknout cestu do Brna - Masarykova univerzita se už strachy třese. Ten studentský život je někdy ale vážně vyčerpávající.

Zase o rok starší

Počínaje včerejškem se řadím mezi lidi s věkem 19... A stejně jako loni na sobě nepociťuji nějaké zvláštní změny. Pořád vypadám stejně (ne stejně blbě... jen furt stejně), pořád mám ráda stejné věci a pořád jsem stejně hloupá (ne stejně blbá...)

K narozkám jsem dostala samé praktické věci, které jsem si vybrala už tak půl roku dopředu... takže jsem ani moc překvapená nebyla. Teda až na to umělé šampaňské, které bylo plné bonbónů - tohle jsem vážně nečekala. Já vám nevím, ale posledních pár měsíců nakupuju věci čistě praktické pro můj budoucí život. Asi sama sobě chci vsugerovat to, že se na tu výšku prostě dostanu a basta fidli. Snad budu natolik úspěšná, že se mi to vážně podaří (kruciš... žádný pesimismus, žádný pesimismus) ^^

Tak ale... co si do svého staršího roku přát? Snad jen kopce štěstí...

EMO ?!

Co o tom tak říct? Dneska si jen tak favíkuju obrázky na Devu od českých autorů (nevím, co mě to popadlo, vyhledávat zrovna obrázky od českých tvůrců) a pak se nějak ocitnu na nějakém blogu, kde se živě diskutuje o EMU. A teď se naskýtá otázka: Být či nebýt?

To je rozhodnutí každého.

Ale rozhodně mě návody Jak být EMO... strašně baví. Ještě víc mě ale baví rozohněné diskuze na téma emo. Já se v emu nevyznám... jeden tvrdí to, jeden tvrdí ono a na netu je tolik zaručených návodů a popisů, že by se z toho jeden zhroutil - jen aby věděl, jak má být správný emo člověk (nebo jak se tato sorta lidí označuje... vážně nevím). Na nějaký ten návod se můžete kouknout tady (místy ironický ^^).

A jak se k pojmu emo staví sama encyklopedie? Konkrétně Wikipedie? Celý článek najdete tady, já sem hodím jen něco...

Emo je americký slangový výraz označující styl oblékání nebo hudby, nebo taky nešťastný a melancholický stav mysli. Jako emo jsou také označování členové „emo scény“ a osoby zapadající do příslušného stereotypu.

Výraz „emo“ je v posledních letech také používán na Internetu jako urážka, vztahovaná na jedince jevící se jako psychicky labilní nebo rozebírající své osobní životy na veřejných diskusních fórech. „Emo“ také bývá používáno k označení depresivních pocitů. „Emo“ styl je také často spojován se sebepoškozování a sebevraždami, které jsou častým tématem písní od „emo“ interpretů a také příspěvků na blozích a diskusních serverech navštěvovaných lidmi hlásícími se k tomuto stylu.

Dále pak existuje také článek (ale v EN), kde říkají, že je emo klut varováním pro rodiče - přečtěte si tady.

Co já a EMO?

Střídala se u mě období, kdy jsem emo docela odsuzovala, období, kdy mi bylo nějaké EMO totálně jedno... a zase období, kdy jsem jich styl chápala a brala, že ke světu prostě patří. V poslední době (to bude určitě tím věkem) jsem dost liberální. Každý z nás si nějakým stylem prošel, někteří u něj zůstali, jiní na něj zapomněli a tak vůbec. Teď je u teenagerů prostě populární emo. Já bych je zase tak neodsuzovala, ale na druhou stranu se jich ani výrazně nezastávala. Každý styl má něco pozitivního a něco negativního. Každý styl má to svoje oblečení, svou hudbu, svůj slang a své názory.

Když někdo chce být emo, ať jsi je... je to jeho volba. Pak se ale musí smířit s tím, že bude většině lidí jenom pro smích. Ale zase by měl být pravým emo a ne jen pozérem, jako tomu tak je ve většině případů. Anebo zase mohou být emaři uvnitř a vůbec ne na venek...

Nebo můžete být jako já:

- chodit v oblečení, jaké se vám líbí a ve kterém se cítíte dobře, bez ohledu na to, jestli se to přiřazuje k nějakému stylu nebo ne

- poslouchat hudbu, která vás zaujme - ať už to textem nebo melodií - bez ohledu na to, za jaký styl se to považuje

- bavit se o věcech, které vás opravdu zajímají

A hlavně si na nic nehrát a být opravdu sám/sama sebou.

.: Happy New Year :.

Jo a je to tady, vstupujeme do roku s 8 na konci. V posledním století byly roky s 8 na konci pro náš stát zlomovými. Ne sice všechny roky s 8, ale většina z nich ano.

1918... 1938... 1948... 1968...

A právě rok 2008 bude tím zlomovým hlavně pro mě, jelikož můj život nabere nový směr. A pokud se poštěstí - směr vysoká. Zatím nějakou výraznou změnu necítím. Tu pocítím až 4. ledna, kdy slavím své 19. narozeniny. Jsem zase o rok starší... netrroufám si tvrdit že i chytřejší. Jen nám všem přeji hodně zdraví, štěstí a radosti, protože smutek a smůlu nemá nikdo moc dlouho rád.

Ať je pro mě rok 2008 rokem pěkným!