... jop, takhle prej řadím ^^
Alespoň to tak říkal můj instruktor v Autoškole.
A řekl to už podruhé.
No tak co... no. ještě se dám na bojové umění XD Myslíte, že bych měla? Radeji ne. Už tak jsem si na toho nabrala docela dost. Víc už nemusím.
Nějak jsem ještě nedospalá. Nemůžu nabrat ten mírný spánkový dluh. Od poledne si jen tak bloumám po netu a hledám si vzhledy pro WordPress. Což mi připomíná, že bych se s Honzou měla domluvit na tom zaplacení hostingu atp. Končím s nicneříkajícím přípsěvkem. Už netuším, co bych dál měla psát. Ale už jsem dlouho nenapsala. A to mě mrzí. Nestíhám, dělám toho až moc.
Jo, nešálí vás zrak. Je dvacet minut po třetí hodině ráno. A já tu sedím u compu a píšu na blog.
Proč? Ptáte se mě proč? Protože jsem cvok. A protože nemůžu prostě jít spát. Jelikož jsem se někdy před třetí hodinou ranní vrátila z druhého kola noční inventury v Kaufu. Byl to fakt maras.
Přišla jsem tam na devátou, nafasovala pití a šla rovnat hračky v regálu. Pak jsme zase dostala papír s číslem modulu, vzala košík a dělala totéž, co včera. Akorát se sháněním svého kontrolora to bylo mnohem hektičtější. Páč... sežeňte si někoho, koho nikde nemůžete najít a ostatní kontroloři to prostě ochekovat nechtějí, protože... ani netuším proč O.o Takový Kocourkov.
V jednu byla zase půlhodinová přestávka. A já tentokrát toho jídla snědla víc, páč jsem fakt měla hlad. Za celý den jsem toho moc nesnědla. Ale to pozdějí počítání CD, DVD a VHS mě málem odrovnalo. Byla jsem ráda, že jsem pak už mohla jít domů. Ale do baráku jsem se dostat nemohla, jelikož mí rodiče nechali klíče v zámku. Tož mi nezbylo nic jiného, než zazvonit a vzbudit je.
Chybí mi holky. Jo, Kivi a Nikitka. Už si se mnou nepovídají na ajsku, což mě mrzí. Už zase...
Jdu si dát mléko. A pak snad číst knížku... a potom mám v plánu usnout. Jestli to ovšem půjde.
Tak jsem dneska spala od 7 až do 14:30. No jakože - wow! To se mi ještě nestalo.
Taky proto, že jsem ještě nikdy nebyla na noční inventuře.
Všechno musí být jednou poprvé. I noční inventura v Kaufu. Byl to teda ale zážitek. Přišla jsem na půl devátou, strčila své věci do modrého pytle, podepsala si jej, zavázala, vzala vizitku se jménem kontrolora a místa, kde budu provádět svou práci a vydala se se zbytkem brigádníků všech věkových kategorií (jo, až po babičky a dědečky... nekecám) k informacím, kde si nás jen tak namátkově vzali a zavedli si mě k Drogerii, kde jsem přerovnávala zboží a zašpinila se jako čuňátko. No fuj!
Později na informacích začali vyřvávat, že mají přijít brigádnící toho a toho kontrolora. Převzala jsem si u stolečku papír s číslem modulu, podepsala jsem převzetí papíru, dostala jsem nějakou levnou minerálku, strčila jsem si to do košíku, vjela zpátka do prodejny a hledala svůj modul - tedy regál. A docela brzo jsem jej našla. Byl to regál s alkoholem ^^ ROFL
Tak jsem se dala do počítátí Božkova, Jelcina, Plum vodky a tak dále, a tak dále. Spočítala jsem vždycky jeden druh, pak z toho jednoho druhu vzala jednu flašku, na kterou jsem nalepila lepku a napsala počet flašek v tom onom modulu a takto označenou flašku jsem si dala do košíku. A tak to šlo dál a dál, dokud jsem neměla spočítaný celý regál. Byla to fakt makačka.
Po té jsem zavolala svou kontrolorku, která mi spočítala flašky v košíku a namátkově přepočítala dvě nebo tři sady... podepsala mi ten papír a já pak odvezla svůj košík i s podepsaným lístkem k pokladně, kde jsem ty flašky vyložila na pult. Pokladní mi to všechno natipovala, podepsala papír - to celé mi pak zase zkotrolovali, podepsali a já ten čtyřikrát podepsaný papír předala u toho stolečku a dostala papír s dalším modulem.
A tak to šlo dál a dál až do jedné hodiny ranní dalšího dne, kdy jsme měli půlhodinovou přestávku na jídlo. Dostali jsme tři housky, salám, nějakou tatranku či co to a banán. Já toho moc nesnědla. Bylo mi tam příšerné teplo. By se člověk divil.
Skončila jsem někdy o půl sedmé, dopravila se domů, pozdravila se se vstávající mámou a odebrala se do koupelny, kde jsem se z té špíny umyla a unavená padla do postele.
No, bolí mě celý člověk. A zítra tam jdu znovu. Jsem možná blázen, ale ty penízky pak budou dobré. I když jich asi nebude moc.
"Radost z uvažování a z chápání je nejkrásnějším darem přírody."
Albert Einstein
Dneska je úterý. Úterý je dobrý den. Je to den boje za dobrou snídani. Alespoň podle Bebe. A co je to podle mě?
Den jako každý jiný. Anebo možná taky ne. Možná se dneska událo něco výjimečného.
Jenže ono ne. Bohužel.
Jen jsem dneska vstala okolo osmé hodiny ráno, poutírala a poumývala nádobí a pak se vrhla na uklízení a vyklízení pokoje. Teda... uhm... tolik prachu... no pfujt! A to byl jenom koutek s televizí. Co potom ten zbytek. No, zase takovou bordelářku ze sebe dělat nemusím, že. ^^
Na CSFD mám odhodnoceno už skoro 500 filmů (přesněji 460) a pořád to není konec. Já jsem vážně kulturní maniak. O čemž vypovídá i to, jak jsem se pustila do psaní článků na stmiwani.wz.cz Twilight vesmír mě prostě baví... no. A na film se fakt těším, což už jsem nejednou říkala. A je mi totálně jedno, že to podle trailerů vypadá na nějakou poťouchlinu. I tak se těším.
A jak jsem na tom s doménou...? Složitě. Pokračování příště.
Jsem kulturní maniak. Tečka.
Tatík mi dneska zase nadával. Nic nového pod sluncem. Tak si říkám, jestli mí rodiče ví, že mají i druhou dceru a že ta se fláká mnohem víc než já. A jenom proto, že mi škola začíná skoro o měsíc později, po mně přece nemusí každý den štěkat... no ne? Jeden aby se z toho pomalu zbláznil.
Jsem TwiTuber. A baví mě to.
Počkat... já jsem tak nějak vůbec YouTubeTuber. LOL To je strašný slovo. Prostě a jednoduše - když najedu na YT, dokážu tam klidně strávit i celý den. Až takový jsem cvok. Ale kdo cvokem není?
Zítra bych měla jít na testy z autoškoly a později do Kaufu na schůzku ohledně brigády na inventuru. Jajx! Snad to bude dobrý.
Jinak - zítra by měla mít Nikitka svou první jízdu či co to vůbec. Budu jí držet pěstičky. A stejně tak ještě někomu jinému kvůli přijímačkám.
Život je někdy hodně zvláštní. Třeba vůbec nechápu, proč píšu to, co zrovna píšu. Jen tak si píšu. Rozumíte tomu někdo? Protože já teda ani omylem.
Teď koukám na Kriminálku Miami. Bže to je ale divný díl. Absolutně ho nechápu. Možná to bude tou večerní hodinou. Anebo taky tím, že je to prostě divný. o.O
Už raději přestanu psát. Stejně je to příspěvek absolutně o ničem. Ale odreagovala jsem se.
"Moudrý je ten, kdo se dovede učit od druhých."
Ernest Thompson Seton
Jenže prdlačky. Ono je totiž 1.září a ne 1.května. Mimochodem... pokud jste se chystali jít do kina na film Máj, upusťte od toho. Hrůza hrůzoucí. Na Stropnickém je hezký jenom ten kůň a z Jarmily nám udělali prostitutku... asi. Nechoďte, nechoďte... varuju vás!
Dneska jsem absolvovala svou první jízdu v provozu. To bylo teda něco. Něco hodně... to nemá ani výraz. Já vím, že je to všechno jenom o cviku. Ale ježiši, to bylo poprvé, co jsem jela 70tkou! To se s 20tkou a jízdou po parkovišti za letňákem fakticky srovnat nedá. Ještě že jsem po cestě natrefila na řidiče, kteří si všimli toho nápisu Autoškola a dávali si mnohem větší pozor, než já. Fuj to!
V Prioru byla dneska 20% sleva, takže se zákonnitě šlo na nákupy. A já si koupila nové přezůvky, i když do školy teda vážně žádné nepotřebuju - tak ale... na "po doma" se to hodí vždycky. A ještě jsem mamču uvrtala do koupě "sportovního baťůžku" - ne že bych se snad někdy pokoušela aktivně sportovat... pokud sportovat, pak jedině pasivně - jenže ten baťůžek je totiž ze stejné série, jako má jedna úžasná kabela (NE kabelka... kabelky do fuj!)... takže jsem prostě neodolala...
No, docela dost... Tak proč jsem tedy tak dlouho nenapsala? Inu, nějak nebyl čas. Chuť by byla, ale ten čas mi ubíhal nějak příšerně rychle. Za pár dní bude konec srpna. Bude to historicky poprvé, kdy nepůjdu se začátkem šk. roku do školy - začátek šk. roku je myšlen ve spojitosti se začátkem šk. roku pro základní a střední školy. A to proč? Protože mně škola začíná až 22. září.
Áno, čtete správně. A pokud vás ještě neunavilo přemýšlení, tak vám jistojistě došlo, že jdu na výšku (kdybyste náhodou na můj blog zavítali poprvé v životě, což se může stát... protože sem nikdo kromě mě nechodí)!
Hmm... co dál. Dál se opětovně pokusím zpětně sem na blog naházet pár keců, abyste věděli, co se mi za tu dobu jakože událo. A že toho bylo požehnaně!
Ale abych vám to řekla ve zkratce:
Dočetla jsem BD v EN. Zároveň sice čtu i CZ překlad, ale prostě jsem neodolala a přelouskala to v EN. No páni. Narozdíl od nespokojených a věčně kritizujíchc fanoušků se mi BD dost líbí. Logicky vzato - jinak to ani skončit nemohlo. Tak jestli se vám to nelíbí, váš problém.
Dneska jsem měla svou třetí jízdu v autoškole. Jakpak mi to jde? Mno... začátky nikdy nejsou lehké, ale už je to docela dobrý ^^ Chce to jen cvik a míň křeče XD
Díky Honzovi už mám založenou svou vlastní doménu. Ale kdy bude kompletně sprovozněná - těžko říct... Nejdřív musím udělat grafiku na jednu ze svých poddomén, protože ta je momentálně nejdůležitější. Pak subdoména druhá, a potom na doméně rozcestník s pár kecama.
Začala jsem svůj pokoj pořádně vyklízet a vyhazovat spoustu věcí. Proč to? Protože si ten svůj pokoj CHCI vymalovat. Přesněji řečeno - tatík mi nejdřív musí ukázat, jak si jej mám vymalovat. Ale to se poddá. jsme přece šikovná holka.
Zítra jedu ke Kivi domů - do Petrovic - abych jí zase upíjela krev. Když už jsem posedlá tím Edwardem, že. V sobotu tak totiž budou Petrovické slavnosti a možná přijde i kouzelník XD Prdlajs. Na oznámku píšou, že by tam teoreticky měla být skupina PEHA (něchápem, všude píšou, že se rozpadli o.O) a skupina Buty, od níž umím leda tak pár písniček. O to víc je budu zpívat ^^
No a dneska se máme jít podívat do kina na film Mamma Mia! Konečně! Těším se, těším..
"Kdo nemá jediného přítele, toho život nestojí za to, aby byl žit."
Démokritos z Abdér
ošmiganá = ostříhaná (kdybyste tomu nerozuměli)
Tak jo... ráno jsme vstávaly docela brzo, jelikož jsme musely jít ke kadeřnici. U ní jsme zkejsly asi tam hoďku a odcházely o 250 kaček lehčí. Jakpak vypadám? Uhm... ostříhaně ^^
Jen mi trochu sestříhala konečky, prostříhala vlásky tak, aby můj výsledný účes vypadal jakože... chmpf... prostě rozevlátě, roztřepeně... a výsledný efekt je takový, že mám mírnou ofinku a snad dvakrát víc vlasů na hlavě XD Tak zase vypadám krapet jináč.
Po ošmigání jsme s mamčou zašly do nábytku (u Gondoly - restaurace...) podívat se na psací stoly a postele. Jakože výběr nicmoc. Ještě nám v Karviné zbývají dvě prodejny nábytku, ale nemyslím si, že budeme úspěšnější. Ostrava to jistí. Jen o tom musíme přesvědčit i tatíka.
Jinak ten den nebyl nijak zvláštní, jak jsem si původně myslela. Jasně... pár věcí jsem pořešila, ale teď už Xtou hodinu čučím do compu na naskenovanou příručku k autoškole a dělají se mi z toho mžitky před očima. Myslím, že značky již ovládám perfektně. Už nastal čas přejít na silniční pravidla a kdesicosi. Ale výslovně se mi nechce učit popis motoru atp. Fuj! To je jako bych se učila fyziku. Zase. Chjo.
Mám docela obavy ze zítřka. Máme mít svou první jízdu na parkovišti za letním kinem v parku. Snad tam do ničeho nenabuřím o.O
BD pořád nečtu. Furt se mi nechce. Ale Kivi je Twiligh ságou taky nakažená. Vedly jsme spolu docela plodný rozhovor na ajsku ^^
Náš rozhovor
Kivi (8:24):kdybych včera byla celý den doma a ne u babiny, tak už to mám možná přečtený..... takže jdu pokračovat
Kivi (8:48): jsem z toho totalne zblblá....ten začátek je taaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaak romantický... je to možná trochu jednoduchý, ale mně se to tak libí......
Kivi (9:03): potřebuju nutně vědět, kdy se konečně Bella dozví, že je Eda upííííííííííííííííííííííííííííííír......... hahahahvhvvaavkmvakjsvammba bmsbsd,kjkjb bjsdbkhj sd...jssem tak napnutá, že neumím ani psát.... jo a taťka mi koupil toho spalovače mrtvol.....včera jsem kvůli tomu nemohla spát...to že mi to koupil byla asi osudová chyba..... a co kadeřnice, neoškudlila mi tě dohola?
Kivi (9:30): vypadá to, že strana 101 se zda býti zlomová
Kivi (13:56): jsem na straně 217.....zrovna jsou na té louce a Eda tam vykladá......můžu se na něco zeptat? když jsi to četla, nebo ještě čteš....taky sama sebe přistihneš, že to čteš s otevřenou hubou, máš nepřítomny výraz, směješ se a vydáváš divný skřeky? páč jestli to neděláš, tak jsem se asi fakt totálně zbláznila.....měla jsem dneska žehlit....moje maminka mi to spočítá..... ale seru na žehlení....
Kivi (15:56): Alo???
Kivi (15:57): Are you here?
I wonder ......ale hovno budu spekovat česky
Syki (15:57): Yes, I am here...
Kivi (15:57): ha....she is jazykoznalá.....
Kivi (15:59): syki....jsem v prdeli.....jsem na brašinově kompu a nemůžu číst..... jsem v prdeli..... četla jsi moje vzkazy, které jsem ti během dneška posílala? už jsem u té pasáže, jak byl poprvé u ni doma....bohužel mě z mé nostalgie vytrhli mi dva hádajiíi se rodičové..... a když se poprvé políbili, vyhrkly mi slzy....nevím. jestli ohromením, šokem, soucitem, záští či čím to vlastně bylo....prostě jsem začala bulet jak mala....
Syki (16:01): ani mi nemluv, zažívala jsem úplně ale úplně totéž
Kivi (16:02): a teď už takové stavy jako nemáš? jak jsi se z toho dokázala vylečit kurde? chci aby to nikdy neskončilo..... bože doufám, že to bude mít ještě více dílu než HP......
Syki (16:04): teď takové stavy nemám, páč jsem to dočetla - tu trojku jako... ale mám o tom docela hustý sny... ale k té čtyřce se pořád nějak nemůžu dokopat
má to jenom čtyři, brouku
čtvrtá je poslední
pak ještě má vyjít Midnight sun
což je Twilight z Edwardova pohledu
Kivi (16:04): neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee.....tak napíšeme 6 a 7 a 8 a 9 a 10 řadu samy....
Syki (16:04): četla jsem první kapitolu a je to super
to můžeme
Kivi (16:05): já chci nekonečný seriál.....něco jako ulice....
Syki (16:05): s Robertem v hlavní roli
já ho žeru
Kivi (16:06): ani ve snu mě nenapadlo, že mě to tak chytne..... hej, já měla dneska žehlit prádlo.....kvůli té knížky jsem ani pořádně neobědvala...četla jsem i při jídle
Kivi (16:07): co novy účes?máš barvu? letní střih? meíir? blond vlasy?
pírsing v pupíku?
Syki (16:07): mám jenom sestřih, takže mám mírnou ofinku...
Syki (16:08): já ti říkala, že ta sága je super
i když je místy dost trapná
já se vždycky u pasáží s Edwardem děsně culím a vzdychám a směju se
Kivi (16:08): hej, ty děláš to samé, co já....akorát, že v tom filmu se mi víc líbí ten blonďák
Kivi (16:09): bože, takový člověk na světě není....i když on není člověk...tak ani takový upír není....prostě není
Syki (16:10): já ti to říkala
Edward je prostě úžasný
a tu Cullenovic rodinku prostě nejde nemít rád
zbožňuju Alici
Kivi (16:10): jo je mi sympatická.... sice o ni zatím moc nevím, ale hned po Edovi je to asi 2 nej postava.....
Syki (16:11): já je žeru všechny... ani Rosalie mi nevadí... chápu ji... to pochopíš až v trojce
Syki (16:12): a Emmeta bych chtěla za bráchu /a Jaspera za švagra
Kivi (16:12): aha..... no to bude brzo..... počítám, že zítra dočtu 1......a asi se tě nemusím ptát, koho bys chtěla za manžela?
Syki (16:14): samozřejmě že Edwarda... nebo pana Darcyho
Kivi (16:15): no jo........myslím, že Edward to vyhrává na plné čáře.....
"Jsou lidé, kteří se i vnitřně odívají, jak to vyžaduje móda."
Berthold Auerbach
Včera jsem se zapomněla zmínit o tom, že jsem se zaregistrovala na csfd.cz Tak se o tom zmiňuji dodatkově. Akorát... že pokud chce člověk komentovat, musí nejdřív ohodnotit hvězdičkami na dvě stovky filmů. Pro mě žádný problém. Já filmů viděla už pár stovek. Jenže jsem nevěděla, že tam mají limit - na den můžete ohodnotit jen stovku filmů. Chjo... Takže pokračování zítra.
Jinak jsem si dososala ten film. Jmenuje se Camp rock a baví mě. Jako ostatně skoro všechny hudební a zároveň i taneční filmy. Jsem zvědavá, kdy se o tomto filmu dozví zbytek naší republiky. A bude se opakovat přesně tentýž scénář, jako tomu bylo u High School Musical. Já o obou filmech věděla dávno předtím, než po něm začali bláznit lidé u nás. Dávno jsem jej měla shlédnutý a dávno jsem vlastnila soundtracky. Áchich ouvej. Teď se těším na třetí pokračování.
Je mi jedno, na kolik tyhle filmy lidem připadají trapné, přeumělkované a tak strašně teenagerovské. Mně se na tom líbí ta hudba spojená s tancem. A ty barvy! Bže ty barvičky! Ta živost. Ne jako tady u nás, kdy třetina obyvatelstva chodí v černém, protože si tak připadají děsně cool, třetina se snaží jít ve stylu oblékání s dobou a třetina si chodí, v čem se jí zachce... podle nálady. Mimochodem - já patřím k té třetí třetině. Když se dívám na film tohoto typu, mám z něj lepší pocit. Užívám si to. Zpívám si, hýbu se a místy mě zamrzí, že nebydlíme ve Státech. Tam bych měla přístup k tolika věcem -.-
Zítra ráno mám jít ke kadeřnici. Jsem zvědavá, jestli se jí podaří něco s mými "úžasnými" vlásky provést. Dost o tom pochybuju. A i později by měl být den nabitý. Navíc bych se už konečně měla kouknout na tu knížku z autoškoly! A zase si to zopakovat -.- Cvik dělá mistra.
Pořád jsem nezačala číst Breaking Dawn. Nějak se mi to prostě nechce číst v EN. Ale zase čekat až někdy do listopadu, až to bude v CZ. No nevím, nevím... Stejně už vím, jak to dopadne a co tam vůbec je. Ale na druhou stranu, vědět a vědět je rozdíl, že. No, uvidíme, uvidíme... jak se to vyvrbí.
Zažeň jeho nudu.
A nebude-li si tě vážit a zapomene na tebe ve chvíli, kdy projde dveřmi, nevadí.
Lidé vždycky zapomínají na ty, kdo pro ně něco udělali."
Sacha Guitry
Nedokážu uvěřit tomu, jak skvěle se sem ten citátek hodí o.O
Co je u mě nového? Asi nic moc. A přece hodně. Připadá mi, že už ani ten můj blog Kivi s Nikitkou nečtou, jinak by totiž věděly, jak jsem na tom. Jak jsem na to přišla? Docela jednoduše. Ale to bych raději víc nerozváděla.
Sobota 9.8.
Hmm... co se dělo v sobotu? Nic převratného. Jelikož jsem v pátek po tom všem usnula až někdy ke třetí ráno (to už vlastně byla sobota), vstávala jsem v sobotu někdy okolo půl jedenácté. Spíš asi později. I tak jsem se během noci několikrát vzbudila. Nějak se mi ve snech vracelo všechno špatné, co se mi za celý život událo. Pěkně fuj! to bylo. Tak ale... přežila jsem to, jako ostatně vždycky. Co tě nezabije, to tě posílí.
Zbytek dne mi tak nějak splývá. Prostě nic úžasného se nestalo. Po většinu dne jsem se necítila moc dobře, takže jsem byla zalezlá ve svém pokoji, pouštěla si videoklipy z YT, nebo vůbec hudbu tady na noťasu a u toho si četla Eclipse (Zatmění).
Neděle 10.8.
To až dneska přišel takový ten bod zlomu. Je tomu pár hodin, co se mě Kivi snažila navnadit na Mumii 3 do Cinestaru. Nebýt toho, že jsem to jako první před pár dny navrhla sama, dokonce se dívala po volných termínech a toho, že jsem jasně už předtím řekla, že některé dny prostě nemůžu.... nebýt toho všeho, tak bych to dokázala překousnout (myslím to pozvání na dobu, kdy fakt nemůžu). Jenže jsem to nepřekousla, protože... to najednou bylo jedno k druhému a dost se to na tu kupku nahromadilo. A pak to prostě vybouchlo.
Možná mi taky dodal ten telefonát s Nikitou, kdy mi volala z čistě zištných důvodů - zeptat se na něco ohledně školy a ještě něco jiného. A já bláhová si myslela, že alespoň slovíčkem zavadí o to, co jsem napsala na blog. Ale prd se dělo. Ano, ani Kivi neměla zdání, co se to se mnou děje. To fakticky bolí, holky moje, bolí.
A z rozhovoru s Kivi se vyvinulo něco, co jsem ani nezamýšlela. Zdálo se mi, jako by některá slova vyzněla prostě a jednoduše na prázdno. V některých momentech konverzace jsem přes slzičky neviděla na klávesnici. Měla jsem pocit, že to místy nevydržím, vypnu okno a odhlásím se. Asi je dobře, že mám alespoň tady tenhle blog, který nikdo kromě mě nečte... takže si tady můžu pořádně postěžovat. A svým způsobem i popovídat. Jen tak - sama se sebou.
Nemít si s kým popovídat je v mém případě... něco hodně zlého. Protože já jsem od přírody hodně ukecaný člověk. Myslím povídání s kamarády z reálu, ne s lidmi, které znám díky projektu HOcz a pár podobných věciček. Ti tu jsou pro mě skoro vždycky. Je to takové... místy docela i anonymní. Vypovídat se někomu, kdo žije na druhé straně republiky a vědět, že to bere docela vážně a snaží se i pomoct. Díky za takovéhle lidi. Fakt díky.
Teď to zase vypadá, že se s Kivi dostáváme do starých kolejí. Ale nevím, nevím... Nechci být ta zlá a dělat vlny. Nechci být uražená a zapšklá, ublížená. Prostě se toho pocitu nemůžu zbavit. Nejde to.
Podařilo se mi Kivi nakazit Twilight ságou. I když z jejích reakcí mám spíš pocit, že to dělá kvůli mně. Ne kvůli sobě. Ne kvůli její vlastní chuti. Ale kvůli mně. Hmm... no a co. Tak si budu nad Edwardem "slintat" sama. Já a pár stovek dalších fanoušků ^^ Před pár minutami jsem dočetla Zatmění a tak nějak se nemůžu odhodlat k tomu, abych začala číst Breaking Dawn.
Teď už to budou *koukne na hodiny* 3 hodiny, co jen tak brouzdám po nekonečných vlnách YT a hledám si videa s Twilight tématikou. Jo, jsem tím posedlá. Jak knížkami, tak přicházejícím filmem. A je mi to úplně jedno. Úplně. Takhle si totiž rozšiřuju obzory. Doufám, že jednou se mi podaří rozšířit si obzory natolik, že se podívám do Států a zase do VB... a plno dalších míst. Jenže k tomu je potřeba co? Jenže k tomu je potřeba mít penízky. A ty co? A ty nemám! I když je fakt, že mi co nevidět přijde výplata na účet. Jenže tu výplatu utratím na vybavení pokoje. Fíha.
btw Jsem dneska díky YT objevila nějaký další hudební film z dílny Disney Channel. A už si ho sosám.
"Není pravda, že bych se bál smrti - jen nechci být u toho, až se to stane." WoodyAllen
Dnešek byl pro mě dost těžký. Japato? Tapato... Dneska se ve Studénce stala železniční nehoda - pokud se to tak dá nazvat. Někdy okolo 10:30 na projíždějící rychlík Euro City z Krakowa do Prahy spadl kus mostu. Vlak tou dobou jel 120 kilometrovou rychlostí (před tím 140 km/h - strojvůdce prý viděl kus padajícího mostu, takže se snažil zabrzdit... podařilo se mu rychlost o krapánek snížit). První dva vagóny to prý napraly do mostu a třetí se čtvrtým ty dva předchozí snad ještě posunuly, nebo přejely... či co. Nepochopila jsem to. Na místě zemřelo šest lidí, sedmý podlehl zraněním v nemocnici. Zraněných je snad 67 lidí. Ve vlaku nebyli jen Češi, ale i Poláci, Slováci, Francouzi a Ukrajinci.
Ať už tomu věřit budete, či nikoliv... někdy v době, kdy se událo toto neštěstí, jsem měla velice podivný pocit. Nevěděla jsem ale, o co jde. Až pak na mě volala máma, že se něco stalo a ať se kouknu na net. A tam to bylo -.- Přečetla jsem si první článek zmiňující se o nehodě a v tu chvíli... mi začalo být dost zle. Věděla jsem, že to pro mě je určitě něco víc než pro zbytek mé rodiny, jen jsem nevěděla proč... Došlo mi to, až když jsme byly se sestrou v autoškole na seznamování s vozidlem atp.
Zatímco jsem poslouchala výklad učitele o tom, kde co v autě je, šrotovala mi v hlavě kolečka. A pak mi to konečně docvaklo. Přesně v tomhle vlaku měl jet můj dobrý kamarád. Srdce mi začalo rychleji být, ale nikdo z rodiny na mě nic nepoznal. Výuka v autoškole skončila a já šla se sestrou domů, kde už na nás čekala mamča. Za chvíli přišel i tatík, takže jsme se nejdřív koukali na zahájení OH v Číně a pak nějak padlo slovo na tu nehodu.
Z rozjímání o tom, jestli tam ten člověk byl nebo ne, mě vytrhl až zvonící mobil - volala Kivi ohledně té inventury v Kauflandu. Hovor trval jen chvíli. Po té jsem ještě chvíli pobyla s rodinou a do svého pokoje jsem se odebrala až v době, kdy se všichni tři odebrali autem do Hypernovy. Pak jsem s třesoucími se končetinami usedla ke svému notebooku a vyhledala další články o nehodě. Mezi čtením jsem se svému kamarádovi snažila dovolat. Ale nebral mi to. Srdce mi neustále silně bilo. Telefon mi nezvedali ani jeho rodiče. Začala jsem mít strach. Psala jsem si na ajsku s Jessí a snažila se z toho svého strachu nějak vypsat. Nic moc ale nepomáhalo.
A až po hodině mi od kamaráda přišla zpráva, ve které mi sděloval, že je v pořádku. Prý seděl v zadních vagónech a má zlomenozu ruku a krapet pohmožděnou nohu. Ani netušíte, jak moc se mi v tu chvíli ulevilo. Byl v pořádku. Akorát... že jsem později zjistila, že v tom vlaku byla i má exspolužačka. Viděla jsem ji totiž ve zprávách Novy. Doufám jen, že v tom vlaku nebyl nikdo další, koho znám.
Zarážející je ovšem i to, že právě tímto spojem jsem několikrát jela. Mohlo se mi stát totéž, co jim. Já vím, že je to "co by - kdyby". Ale i tak mi z toho běhá mráz po zádech.
Vím, že tady na tenhle blog se moc lidí nedostane - jen ti, kteří o něm vědí. Avšak i tak bych touto cestou chtěla všem rodinám obětí říct, že je mi to moc líto. Přestože na této katastrofě nenesu žádnou vinu, je mi to moc líto. A doufám, že se zranění co nejdříve uzdraví. Zároveň bych chtěla uctít památku zesnulých - pomyslnou minutou ticha.
...
Pro Nikitku, která se tak v předchozím příspěvku v komentářích rozohnila:
Nechci být chytrá, proč? Já jsem realista. Vidím věci tak, jak jsou. Bohužel to říkám častokrát na rovinu. Popravdě - jestli bych si šla pro číslo k nejvíc sexy chlapovi v okolí? Nevím, možná... je sexy a sexy. Kdybych o něj vážně stála, šla bych.
Ale to jsou jenom mé skromné spekulace. Nevím, být na Tvém místě... Ono, nechci být na Tebe zlá. Mám Tě moc ráda. Tebe a Kivi. My tři jsme nerozlučná trojka. Nevím, možná že vám tak trochu závidím to vaše dobrodužství v Shimanu. Ten pocit, že nejsem s váma. Že s váma bezstarostně nežvatlám tak jako dříve. Ráda bych si s vámi alespoň poplkala po ajsku. Ale buď tu ani jedna z vás není... anebo je a když se zeptám na práci, odkážete mě na nikitin blog... nebo pořád mluvíte o žužu a ňuňu atp. A tak z vás mám pocit, že k vám už nějak nepatřím. To mě mrzí.
Říkáte mi, že jsem z vás všech prej ta, co je morálně na výši (nebo jak). Možná máte pravdu. V tomhletom směru jsem asi rozumově starší. Je to dáno prostředím, ve kterém vyrůstám a také mým znamením. Já už těžko budu jiná. Přesto o sobě můžu s jistotou prohlásit, že bych nebyla tak zblbnutá do spolupracovníků. Ani do kluků v Bonatransu jsem nebyla. A proč? Protože vím, že dělníci nejsou na mé inteligentní výši. Jasně, zní to až příšerně nadřazeně... ale tak nějak... prostě potřebuju vedle sebe inteligentního kluka. Jo, chápu, že se vám ta jejich tělíčka líbí, že jste z nich tak mimo. Přesto mi to vzdychání začíná lézt krkem.
Kor v Tvém případě, Niki. Sama víš, jak to s těmi vztahy máš... a v Shimanu jsi snad zblázněná do pěti kluků a tak nějak z toho všeho mám pocit, že sama dobře nevíš, koho z nich máš nejradši. Mám Tě ráda a nechci zase vidět, že se trápíš. Ale Ty právě k tomu ošklivému stavu zase směruješ.
Zároveň je mi z dneška dost ouzko. A docela mě štve, že jsem de fatco ani z jedné z vás nějak necítila takovou tu podporu. Asi jsem moc náročná. Připadá mi, že jsem se vám odcizila - nebo že jste se mi odcizily vy dvě. Chybíte mi. Ale nebaví mě pořád se snažit vás někde nahánět a pak se zase jenom dozvědět o těch individuech v Shimanu. Nikdo z nás to nemá lehké... to vím. Ale sakra! Já si potřebuju popovídat. Ale fakticky popovídat...
Na co že to byl dneska plodný den? Nó.... koupila jsem si u Bati dva páry bot - jedny černé žabky a jedny takové letní polotenisky - růžové.
Jó, budu lidi na ulicích šokovat!
Juchůůů!
No a později jsem trénovala dopravní značky v testech. Ze 142 značek jsem měla špatně pouze 9. Což je úspěch! Ale z toho trénování mi později už šla hlava kolem. Snad je budu umět na 100 %, abych si je nemusela neustále opakovat.
A odpoledne nás tatík seznamoval s naším autíčkem. Řeknu vám - to bylo teda něco! Sice si z těch technických věcí pamatuju každou třetí věc... ale učila jsem se řadit! A taky krapet rozjet auto... a taky couvat. Podařilo se mi to dvakrát, napotřetí jsem nějak místo brzdy šlápla na plyn, takže se vrata naší garáže začaly až nebezpečně přibližovat. Ále všechno je zatím v pohodě.
Mám však docela strach ze zítřka, jelikož se zítra máme v Autoškole seznamovat s autem. OMG To bude zážitek -.-
A nakonec ještě takový menší vzkaz pro mé stále pubertální kamarádky (vy víte kdo) - Už z těch vašich chlapů začínám bláznit. Žužu sem, ňuňu tam... další chlap, další chlap a zase další... Kruci! Už se sakra seberte a vymamte z nich ta telefonní čísla, nebo já nevím co!!! Ale tohle už začíná být neúnosné. Vy jste jimi posedlé! Si v porovnání s váma připadám jako nějaký suchar -.- A to teda fakt nejsem! Mám vás ráda... ale bože... vy jste stražné poseroutky!
Takže mám za sebou "schůzku" s kosmetičkou. Tak mě potrápila, poďubala, poškubala... a stálo to 232 kaček. Ale stálo to za to! Dokonce i segra mi řekla, že prej vypadám líp. A to je teda něco. Muhahááá... snad mi to vydrží dlouho ^^
No a později jsem i se segrou šla na tu Atuoškolu. Přišly jsme tam a já jako první sedla ke compu, abych si vyzkoušela poznávačku značek - 30 minut 25 otázeček. No, prošla jsem. I když jsem si z učebnice přečetla jen šest stránek značek.
Segra měla pak mnohem lehčí verzi, mno. Ale i tak - obě jsme prošly a to je to hlavní. V pátek se prej budeme seznamovat s vozidlem. To bude prča.
Já o autě tak akorát vím, kde je volant, řadící páka, brzda a že má auto čtyři kola... bacha, ještě vím, jak hodit blinkry a zapnout ostřikovače. A to nás pak v pátek chce vzít do parku za letňák pojezdit na parkovišti. Jémine... to bude ale zážitek.
Mno, v Autoškole jsme zkejsly asi tak hoďku a pak se šly podívat na boty k Baťovi - měli mít prej slevy. Tak slevy sice byly, ale zbyly už jen auta pro menší nožky. Je fakt, že se mi tam pár bot líbilo, ale ty zase až tak levnější nebyly. Nedá se...
Je to fakticky na prd. Tohle je v tomto měsíci už podruhé! A co že to mám na mysli? Výpadek elektřiny. Včera nás tento výpadek postihl od 13:30 do 19:15... pak nám šla elektřina půl hodiny a opět vypadla... takže jsme byli bez proudu od 19:45 do cca 1:00 (to hodinou si nejsem až tak jistá).
Ale je to fakt příšerný. Je neuvěřitelné, jakou moc má elektrický proud. Člověk si nemůže připravit teplé jídlo, nemůže se koukat na televizi, nebo si číst a vůbec dělat fůru dalších věcí. Na druhou stranu takovéhle "černé hodinky" se dají využít k povídání. Včera jsem v tomhletom směru byla extratřídou. Co já navkládala... vtípek sem, vtípek tam.
Co dneska... dneska jdu okolo 12.hodiny na kosmetiku. Přesněji... dobrovolně se nechám mučit kosmětičkou. A proč to dělám? Snad ne proto, že bych měla ráda bolest...? Ani náhodou. Ale můj ksichtík za ten měsíc práce ve fabrice vypadá opravdu ... éh... strašně? No, to možná ne. Ale potřebuje očistu. A to teda pořádnou. To bude bolesti. Au au u.
A pak někdy okolo 15.hodiny jdu se sestrou za učitelem z Autoškoly. Budeme si oživovat paměť o dopravní značky. Ajajajaj... snad to bude v pohodě. Já už se včera pokoušela něco vpravit si do hlavičky makovičky. Nešla elektřina, světlo ještě bylo ucházející, takže jsem se učila. Přečetla jsem si 30 stránek hutného textu, který se týkal dopravních pravidel + tak 8 stránek dopravních značek. I tak mám pocit, že budu za kreténa ^^ Ále co... alespoň bude vědět, do čeho jde... že. To bude sranda.
A jinak... až to všechno budu mít za sebou, hodím sem své přípsěvky z dob minulých. Protože vždycky, když jsem začala psát příspěvek na blog, se mi buď vypnul proud, nebo mi nejel net, nebo mi nejel Blogger... no prostě samé lepší. Takže to hezky dohoním. A povykládám toho mnohem víc.
Tak jsem se asi zase zbláznila. Ale to víme všichni, takže to už nikoho nepřekvapí... že ^^
Jelikož jsem teda v pátek zmerčila ten modrý lísteček s infem o hledání brigádníků na inventuru v období 7. a 8.9. a vyfasovala ty formuláře, donutila jsem včera ráno ségru, aby mě doprovodila k doktorce pro potvrzení.
Baba jaga měla zase keců, ale za dvě stovky samozřejmě papír podepsala, že.
Takže jsem dneska zase zatáhla mamku do Kaufu, abych jakože měla tu mravní podporu v plnění cíle. Tak jsem si popovídala s paní personální o inventuře a kdy že to mám přijít na školení (3.9 v 17. hodin do společenské místnosti) atp. A je dokonáno... Teď už zbývá jenom čekat, čekat a čekat.
"Není důležité vyhrát, ale nasrat toho, kdo vás porazil..."
Alias.... JE PO BRIGÁDĚ!
Ano, ano, ano.
Dnes mi oficiálně skončila brigáda ve firmě v Bohumíně.
KONEČNĚ!
Už jsem myslela, že se konce snad ani nedočkám. Ále ne... zase kecám ^^ Další měsíc mám za sebou. Akorát že za tento měsíc jsem si alespoň něco vydělala. Což je dobře. Jelikož už mám plán, za co ty prašulky ušetřím. Teda - až je budu mít na kontě, že. A to bude až někdy v polovině srpna. Ale kdo si počká, ten se dočká!
Jakpak ten můj poslední den brigády probíhal? Natírala jsem kola na zakázku pro Hongkong. Celý celičký den. Bylo by to možná dobrý, kdyby mi už ráno nebylo fakticky zle. A vlastně... ono... je mi docela zle pořád. Doufám, že na mě něco neleze. Protože to ráno bylo dost drsný. Jsem myslela, že ani z té postele nevylezu. Ale vylezla jsem. Vůle byla silnější. A taky vidina toho posledního dne na brigádě.
Ke konci šichty jsem se se všemi jako slušně vychovaná dívka rozloučila a už se nemohla dočkat toho, až přijedeme domů a já padnu do postele a bud spát, spát a prostě spááát.
A taky že jsem spala. A vlastně až teď se dostala ke compu. Zítra by k nám měl přijít Honza na návtěvu. Mno, mám z toho docela obavy, jelikož jeho zdravotní stav - no nevím, jak se tady s tímhle prostředím vyrovná.
Tak mi do konce brigády zbývají už jen tři dny. To se už přežít dá, no ne? ^^ Řekla bych, že ano. Když už jsem přežila těch dvacet dnů, nějaké tři mě přece nerozhází.
Jaký byl dnešek? Docela v pohodě. V práci jsem opět natírala kola tectylem (průmyslový vosk) - taková ta velká. Bylo jich asi něco kolem třicítky. A krom toho, že všude byl ten pidi mini odporný hmyz, který byste nejraději rozplácli obrovskými novinami, byl celý den taky pořádný hic. A mně to bylo úplně fuk. Přemýšlela jsem totiž nad knížkou, kterou právě čtu.
Nedávno jsem na ni narazila v knihkupectví. Jmenuje se PinkMuffin @BerryBlue - Předmět: Zatoulaný e-mail. Napsali ji Hortense Ulrichová a Joachim Friedrich. Celkem dobře se čte. No vážně ^^ A musím ji dočíst co nejdřív, protože jsem si od sestřenky půjčila Zatmění (třetí díl ságy o Isabelle Swanové) a už se na ni fakticky třepu. Až mi dojdou peníze z brigády, chtěla bych si zakoupit ty tři vyšlé díly v CZ (nevím, jestli bych si je sehnal i v EN). Je to taková má nová posedlost, mno. Taková obdoba mého šílenství okolo Harryho Pottera. Alespoň se má člověk nač těšit...
Já se vlastně v poslední době těším na vícero věcí. Tak kupříkladu na to, že si s největší pravděpodobností budu zřizovat internetovou doménu. Ne, že bych byla takový super-programátor. Ale víte co, když už budu studovat tu manažerskou informatiku, měla bych se taky pomalu začít učit, že. Já jsem sice s informatikou docela dobrý kamarád, ale prozatím pouze kamarád. Musí ze mě být víc. A v tom mi snad pomůže Honza. A já mu tak trochu vypomůžu se zařizováním pokoje (mimo jiné).
O tom jsem taky ještě nekefrala... Za peníze z brigády si chci nově vybavit svůj pokoj, když už tady zkejsnu na výšce. Chtěla bych si jej vymalovat a koupit nový psací stůl a postel. Uvidíme, co mi na to řeknou mé finance. Snad budou souhlasit.
Jinak... jsem úplně nadšená ze svého mobilu. Jen mám strach ho zatím někam nosit - do práce určitě ne, tam bych taky mohla mít hned po něm. Ále... to se poddá.
Á... vlastně ještě něco.... docela důležitého. Dneska jsem s tatíkem z práce jela do Autoškoly (ta na univerzitním náměstí), abychom vyzjistili co a jak. Ono totiž... mě s tím totálně naštvala má máti v neděli na oslavě. V poslední době je totiž premanentně naštvaná a já už toho mám plné kecky. Málo mi stačí "ke štěstí" má často agresivní sestra, únava z brigády a pozdější lenivost a k tomu ještě mimonní tatík... Inu, rodinu si člověk nevybere.
Ale zase tak špatně na tom nejsem. Mám neskutečný přesvědčovací talent. Vážně.
"Snažím se být DEBILEM, ale konkurence je moc veliká!"
Jsem moc ráda za to, že mi do konce brigády zbývá po dnešku už jen 6 dní. Kdyby jich bylo víc, zbláznila bych se.
Už třetí den je mi docela špatně, kašlu jako tuberák a takovou rýmu jste ještě neviděli. Prostě a jednoduše - umírááám.
Ale nebojte se, já takhle umírám už po několikáté. Takže je zde velice reálná možnost, že toto umírání přece jenom ještě přežiju, abych mohla umírat zase u jiné příležtosti. Po dnešku mě ta záda bolí mnohem víc než včera... Což mě opět přivádí k tomu, že se musím učit, učit a zase pořádně učit. Bude to kruté, ale já se překonám a zvládnu to. Protože proč? Protože musím.
Ale důležitým bodem programu je - jak sehna brigádu na další měsíc? Je to obrovská záhada, kterou řeším už půl měsíce. A k tomu ještě navíc řeším autoškolu - kde, u koho a za kolik. Upřímně... docela se toho děsím, protože o autech vím velké prd.
Je úterý. Dneska jsem byla s Nikitkou na nákupech. A co se nakupovalo? Dárky pro Kivi. Jelikož bude mít 21.7. devatenáctiny. Legrační je, že ve čtvrtek jdu nakupovat s Kivi dárek pro Nikitu, protože ta má narozeniny 16.7. A oslava je plánovaná na sobotu. Prej pobudeme v Karviné... jen aby bylo hezky.
A tak jsme s Nikitou chodily, chodily a chodily... a nakoupily to, co jsme chtěly. Ale nemůžu sem napsat co, páč si tento blog čtou obě dvě (nevím, jestli pravidelně) a přece jim oběma nevyzvoním, co dostanou. Aby bylo po překvapení.
V jednom směru je to nakupování i snadnější. Nikitka si vybrala pár dárků sama. Alespoň nemůže být zklamaná, že...
Z práce jsem unavená. Pobolívává mě krk, záda a nohy. Snad se na to neumírá...
"Úspěch za tebou sám nepřijde, ty musíš jít za ním!"
Jo! Jo! Jo! Konečně mám založené konto. A to u ČSOB - Studentské konto Plus. Ani vám nedokážu popsat, jaký je to pocit. Prostě je to POCIT!
Ono to možná vypadá jako totální blbost - ale ona není. Jsem totiž posledním členem rodiny, který si založil konto.
A to je ta má výhra! Ne, že bych si myslela, že budu mít konto plné peněz... no dobře, kdo by si to nechtěl myslet? Penízky prostě pořád táhnou...
Konto se mnou šla založit mamka. To víte, potřebovala jsem ji jako takovou morální podporu. Svou první kreditní kartu dostanu tak za cca 10 dní. Ale ten podpis na ní bude vypadat příšerně. To jako fakt. Páč ta fixka,kteoru jsem psala vzorový podpis, byla prostě akási pofiderná. Máma o mém podpisu prohlásila, že vypadá jako dětský podpis... Uhm... no a co, tak budu alespoň na kartě "vypadat mladě".
Po založení konta jsme jeli do Tesca a opět tam nechali dost peněz - a to jsme toho teda moc nenakoupili.
Co nového v práci? Ále... Terka F. je furt ve výdejně, Roman M. mi znepříjemňuje pobyt, jak jen to jde (a stále nechápu, proč to dělá), Roman B. už má té brigády dost a Pavel K. se mě neustále snaží balit. I což... není každý den posvícení.
Jsem tu... Jsem tady a ani se nehnu. Teda... hnu. Protože budu muset. Jednou... a to "jednou" bude v neděli odpoledne. Někdy okolo čtvrté hodiny, řekla bych. Ano, pochopili jste správně - jsem u Kivi doma. A zevluju. Jak já nádherně zevluju :) Takový zevlign nedokáže nikdo z vás. Vím to!
Dnešní den byl opět pracovní - jak by taky ne, když jsem byla v práci, že... Zase jsem obohacena o pár informací ohledně koní, ale řeknu vám, že je to pořád lepší, než poslouchat... třeba o fekáliích. Dobře... není to zrovna šťastné přirovnání, ale vem to čert.
Ale teď kašlu na práci, teď jsem v Petrovicích a basta. Bez fidli. Sice jsem sem přijela docela dost unavená (nedivte se, jsem přifetovaná) a ze začátku se mnou žádná kloudná řeč nebyla, ale momentálně jsem na tom už mnohem líp. Jak by taky ne, když zrovna v Petrovicích se mi dostalo toho, na co čekám už měsíc a něco. Dostalo se mi připojení na internet!
Ono totiž... vzala jsem si s sebou noťas, abych se "pochválila". A díky Kivi se můžu připojit na net a psát tady tento příspěvek, můžu se podívat na mail, můžu si zase sprovoznit YT a dalších X účtů jinde. Jsem v sedmém nebi - ne, v osmém! A možná i výš!
Zatím si mě tu vykrmují. Počítám, že to tak bude pokračovat i o víkendu... Uvidíme...
"Kdyby se staral každý sám o sebe, bylo by o všechny postaráno."
Třetí den brigády je za mnou a já mám pocit, že se samou bolestí snad rozpustím -.- Včera jsme odmašťovaly kola, pak jsme tam strkaly nějaké speciální čudlíky, klepaly kladívkem... atd. atd. atd. Nohy, ruce, hlava - AU!
Dneska? Dneska jsme zase odmašťovaly kola i obruče a následně je natíraly. Bolí mě hlava, ruce, nohy, záda... - dvojité AU! A to všechno v pekle (označení obrovského dusna spojeného se smradem z chemikálií a natírací barvy a tak vůbec). Hnus, fakt hnus... Kdybych tohleto měla dělat celý život, zastřelím se. Nejsem na to stavěná. Když jsem brzo ráno vstávala, bylo mi vážně zle. A to tam jsem zatím jenom 3 dny. Co těch zbývajících 19? Těch se s takovou nedožiju -.-
Zase jsem se o své spolubrigádnici něco nového dozvěděla. Je nábožensky založená a její přítel musí být z jiné planety! Jinak si totiž nedokážu představit, že by někdo mohl být tak hodný o.O Anebo se mi všichni hodní kluci vyhýbají óbrovským obloukem a vždycky natrefím jen na nějaké hajzlíky, popřípadě na nikoho ^^ A to je vážně k vzteku.
Loučím se, loučím... čeká mě ještě jeden den a pak bude vííííkend. A o víkendu bych mohla pít krev Kivi v Petrovicích... muhahááá...
Co je tady? Období brigády! Od dnešního dne makám jako brigádník ve firmě Bonatrans Group a.s. v Bohumíně.
Pracuju na Mechanických dílnách a šéfuje mi můj tatík. Koulíte očima? Tak jimi nekulte a čtěte...
Už loni jsem v Bonatransu makala jako brigádník, ale na jiném místě - na Aréně (já chápu, zbytek nepochopí, musel by vidět a zažít). Letos pracuju na Kalírně a Montáži gumykol (či jak se to vůbec jmenuje). Prošla jsem "školením", podepsala smlouvu, daňové přiznání a tradáá do práce. Pracuju s holčinou o rok mladší. Chodí na gympl v Bohumíně. A hned první den jsem vyzjistila, že má ráda koně a jízdu na kole. No... vyzjistila - řekla mi to sama. Já se jen šikovně poptávala... aniž bych o sobě moc vyzrazovala.
Dneska jsme odmašťovaly a natíraly kola - zakázka pro Oslo (Norsko). Šíleně mě bolely nohy z pevných kožených pohorek - pevná zasraná obuv. Zítra beru tenisky. Kdo tu bolest má vydržet? Vždyť já kulhám! Tak... za den jsem si vydělala cca 4 stovky hrubého. Prachy se vždycky hodí.
A jak to mám se školou? Včera jsem byla na RBP, abych dodala potvrzení o studiu - vše kvůli pojištění. Blablá... blablablá...
btw Málem mě klepla pepka z toho, že na DA jsem měla 83 nezkouknutých obrázků. OMG
"Bláznům se nesmí odporovat... blázni se musí podporovat."
Dobře... dobře... zase jsem řekla, že budu psát a co jsem udělala...?
Nenapsala jsem.
Ne nadarmo se říká - sliby, chyby. Ale tak... se seberu a začnu zase písat. Alespoň trošku, trošičku, trošilinku...
Co se za tu dobu u mě událo nového? Chekujte...
Úterý 24.6.
Nemůžu najít přepalovatelná CDčka, která jsem si tak hezky shromáždila na hromádku. Tu hromádku jsem někam přešoupla. Nevím kam... Celá nervózní jsem je celý den hledala. Nenašla jsem.
Středa 25.6.
Stále nemůžu svá CD najít. Začínám mít depresi. Nemůžu si přetáhnout data na notebook, protože NEMÁM ta CD! Z nudy začínám na noťasu sledovat fil Dámy nebo nedá mi? Směju se jako šílenec. Tohle jsem potřebovala.
Čtvrtek 26.6.
Vzdávám honitbu za CD. Trávím den brouzdáním po netu. Nacházím internetovou podobu knihy Stmívání (Twilight). Už kdysi jsem ji chtěla přečíst. Začínám tedy číst. Začátek mě moc nezaujal. Přichází na scénu Edward a já vím, že mé srdce se rozpoltilo na 2 sféry vlivu - Edward a pan Darcy. Nemůžu přestat číst. Čtu a čtu a zase čtu. Hledám na netu stránky, které se věnují S. Meyer. Nacházím a začínám se těšit na film.
Pátek 27.6.
Připravuju se na cestu na jižní Moravu. Máme odjet v pět odpoledne, ale odjíždíme až mnohem později. Inu... co se dá dělat... nemůžu balit, když se musím na něco dívat ^^ K večeru přijíždíme na Halenkovice - ve vzduchu je něco zlého. Dočetla jsem Stmívání. Edward Cullen je prostě úžasný. Škoda jen že neexistuje. I když... kdoví ^^
Sobota 28.6.
Má předtucha se vyplnila. Reálně začínám uvažovat o tom, že jsem jasnovidec. Nebo hodně dobrý "předpovídač". Oslava tetiných 50. narozenin je teda gól - je ze mě servírka, myčka a uklízečka v jednom. O budoucnost strach nemám, vypadá to, že se budu umět uživit. Začínám číst Nový měsíc (New Moon). Mé sympatie k Edwardovi rostou každým okamžikem. Jacob mu výborně sekunduje - ale Edward je holt Edward.
Neděle 29.6.
Dočetla jsem Nový měsíc. Edward je můj pan Darcy. Můj pan Darcy je Edward. Proč jen takové exempláře kluků nejsou někde blízko mě? A ještě líp - proč už s někým takovým nechodím? Nedostatkové zboží. Jsem asi blázen. Vůbec mi to nevadí. Jedeme zpátky do Karviné. Jsem doma... jsem doma... jsem doma... Potřebuji další díl série o Isabelle Swanové. Začínám uvažovat o tom, že ty knihy objednám po netu - u nás v knihkupectví je asi těžko seženu.
Co se dneska dělo zvláštního? Asi nic moc - kromě toho, že mě příšerně bolelo břicho. Takovou bolest si ani nedokážete představit. Já se svíjela v křečích... jak z hororu.
No ale k věci - mamka dneska měla svátek, takže jsme jí hezky popřáli a ode mě dostala Milky Way :D Vím, vím... docela stupidní, ale byla sranda. Za celý den dostala 3x12 červených růží z Kauflandu ^^ Což je taky docela legrační. Všichni kupci byli se svou koupí strašně spokojení. Pak ještě dostala bonboniéry a to je asi tak všechno, bohužel. Ale já už se sháním po nějakém tom CD.
Jinak jsme večer grilovali a nadávali na to šílené teplo venku (i uvnitř). a později k večeru jsem mamku donutila dodívat se na Killa Billa 2 (jedničku jsme viděly v pátek). Jo a to je tak asi všechno... Moc jsem toho neřekla. Ale to nevadí.
Tuto sobotu jsem si vážně perfektně užila. Naše město letos oslavilo 740 let od založení, takže ty oslavy taky musely nějak vypadat. A taky že vypadaly...
Vyrazila jsem na náměstí s rodiči, sestrou a její kamarádkou (že jsem nešla s kamarády? tak ono... když více než polovina kamarádů je roztroušená někde po celé ČR a ten zbytek... uhm... nebudeme mluvit o tom zbytku) někdy okolo půl čtvrté. Když jsme dorazili na náměstí, zrovna tam parta dětí tančila street dance na obrovském pódiu - fakt obrovském. Bylo to moc dobrý, ale my přece jenom přišli, abychom se podívali na ty "hvězdy" v letním kině, kde byla Pop scéna.
Takže jsme nabrali směr park a zkejsli ve frontě na placení vstupného - následně jsme dostali na ruku žlutý proužek. Ta ženská mi ho zalepila tak blbě, že mi ho přilepila i na kůži (jsem to nemohla z té kůže dlouho oddělat) a pak jsme se vydali do letního kina, kde jsme za zvuků Bendeho kapely usadili naše velectěná pozadí na tvrdých lavičkách. Zazpívali jsme si s ním jeho největší šlágry a okolo půl šesté se odebrali na scénu Rock.
A tam jsme narazili na menší zádrhel - kontrola kabelek. Tak já prošla v pohodě, protože žádnou kabelku jsem s sebou fakt neměla. Ale mamka z toho byla docela mimo. Ani se moc nedivím. Mno a na této scéně zrovna začínala hrát kapela Jaksi Taksi, na kterou jsem se docela těšila ^^ Pravda... povalovalo se tam dost ožralů, zhulenců a tak vůbec. Kolem se najednou udělalo až černo z toho, jak byla většina lidí v černém oblečení. Ale každému... co jeho jest.
Tam jsme zůstali do šesti a pak se navraceli zpět k letnímu kinu - měla hrát slovesnká skupina Peha (ta, co se rozpadla... přesto u nás ještě zahrála). Přišli jsme a a zjistili, že je narváno. Ale podařilo se nám najít si místečko. Potom, co Peha skončila, jsme se ještě šli kouknout na scénu Folk-Country (nebo co to bylo). Docela dobrý, ale ne zrovna můj šálek čaje, takže jsme tam chvíli pobyli a pak se vydali zpět na náměstí. Po cestě jsme si koupili zmrzlinu, párek v rohlíku a nějaké to pití.
No a na náměstí čekali, až začne hrát Májovák. Hornický dechový orchestr, který letos oslavil 100 let od založení. Bylo to fakticky úžasné. Zahráli nám směs hitů od Johna Williamse - Indiana Jones, Star Wars... 3 písně z muzikálu Fantom opery - zpívali sólisté Národního moravskoslezského divadla v Ostravě a taky nám zazpíval Vlastík (ne Horváth, ale Vlastík, kterého naši prej znají už od malička - teď je mu přes 20) Exodus. Pak se na scéně objevil i Permoník a zazpíval s orchestrem Dobytí světa od Vangelis, titulní píseň z filmu Tenkrát na západě a zbytek si už moc nepamatuju. Ale bylo to vážně úžasné. Ztvrdli jsme tam až do půl jedenácté a pak se šouravými krůčky odebrali zpět domů.
Tohle byl vážně perfektní den. Jen bylo strašné teplo a dusno. Ale pořádně jsem si to užila.
A proč? Z velké části kvůli tomu, že vždycky, když jsem sedla ke compu a najela na blogspot, že něco napíšu, Google mi tu házelo hlášku o chybě. Pochopila bych, kdyby to tak udělalo jednou, dvakrát... jenže mně to tak dělalo skoro pořád.
Takže jsem se na nějakou dobu na tenhle blog vyprdla, protože dokolečka číst o tom, že se nemůžu lognout... ble ble. Tak ale teď konečně přišel čas na to, abych zase něco napindala.
23.5. jsem oficiálně ukončila středoškolské studium a od té doby jsem se jenom flákala a flákala. Což je - pokud správně počítám - 28. dní. Co se za tu dobu jen událo nového?
Jak to mám s výškami: Brno
- obě kombinace oborů - nepřijato z důvodů malé kapacity oboru Olomouc
- jednooborový i dvouoborový - nepřijata kvůli nesplnění přijímací zkoušky Opava
- jeden obor - nepřijata z důvodů malé kapacity oboru
- druhý obor - přijata Karviná
- jeden obor - přijata - zapsána
Takže asi tak... Víte, někde v kostech jsem to cítila, že mě nevezmou na to, co bych chtěla dělat. Ani se tomu všemu moc nedivím. Nechci tady teď vypadat jako... ani nevím co... prostě... mám tu schopnost vycítit, co se bude dít. Stejně tak dokážu dobře odhadnout lidi - mám na lidi čuch. Tím pádem mám čuch i na sebe ^^
No a od září nastupuju do studijního programu Systémová inženýrství - obor Manažerská informatika. Takže ze mě bude informatik ^^ No ty... vado! Doufám jen, že v tom nebudu moc plavat. Ale uvidíme, uvidíme. Snad nejsem zase až takové tele -.-
A co bylo dál... 12.6. jsem dostala svůj krásňoučký notebook HP Pavilion dv6750 a jsem s ním moc spokojená. Kolik mě (tedy spíš mé rodiče) stál? Přes 20 tisíc. Akorát... si ještě musím zvyknout na tu Vistu. Oproti XP je to rozdíl -.- Nejvíc mě dostalo vypínání ntb. Normálně člověk při vypínání klikne na obrázek s vypínacím tlačítkem. No... ale tohleto tlačítko ve Vistě neslouží k vypnutí ntb, ale k režimu spánku. Takže když jsem poprvé chtěla svůj ntb vypnout, samozřejmě jsem kliknula na to tlačítko... a pak půl hodiny čučela na ntb a říkala si, co jsem zvorala, že ani neumím vypnout noťas. Ale pak mi to došlo.
Už jsem si koupila i nový Office a musím říct, že je to oproti staršímu balíčku taky rozdíl. Než se člověk zorientuje - kam má na co kliknout... co které tlačítko dělá. Ale zatím jsem spokojená. Teda... nebyla jsem tak spokojená, když jsem zjistila, že Vista nepodporuje PDFCreator. A taky jsem se divila, že v novém Wordu prostě žádné tlačítko na převedení souborů do PDF není... ale jelikož jsem šikovná holka a umím na netu hledat, našla jsem rozšíření Officu o tláčítko "převod do PDF". Hallelujah!
Teď ještě jen musím koupit Smart Security, které teda nevím, kde v Karviné seženu - ale já se nevzdám! A potom se můžu vesele připojit na net a surfovat a surfovat a usurfovat se k smrti. Muhahááá...
Co se ještě událo? 14.6. jsem jela na výlet do Olomouce. Byl to moc příjemný výlet, akorát mě po celodenním chození večer ta příšerně bolely nohy, že jsem se pohybovala pidi mini šoupavými kroky. Ale v pondělí to už zase bylo v pohodě.
Mám pocit, že se toho děje hodně a zároveň málo. Dneska je pátek. Ode dneška do zítřka u nás probíhají Dny Karviné. Zítra se proto jdeme podívat do parku na pár kapel - a vysolíme na osobu 50 kaček. Teď ještě mám vyřizování kvůli brigádě na červenec. (Ale trčet přes hodinu u doktorky jenom kvůli potvrzení kvůli brigádě a pak vysolit 200 Kč... OMG) To zase bude záhul. Ale peníze se hodí vždycky.
Nedávno jsem tak uvažovala o tom, že bych si mohla založit ještě dva blogy. Jeden by se týkal filmů, které jsem zatím viděla a ten druhý by se zase zabýval knihami, které jsem přečetla. Vím, vím... jsem cvok... Ale zase si říkám: "Proč ne?" Asi to přece jenom udělám...
... jop, takhle prej řadím ^^
