Zítra... už zítra...

Americký film:

"How do you do?"
"All right!"
V pozadí amatérský překlad:
"Jak si to děláš?"
"Vždycky pravačkou!"

Tak jo... zítra mám poslední šanci, jak se dostat na vysněnou školu. Ne, vůbec nejsem nervózní (kecám, kecám, kecám). Dneska jsem dodělala všechny cvičné testy a doufám, že mi něco v té hlavě zůstalo a zítra... zítra se prostě uvidí. Když se mi to opět nepodaří tak, jak je potřeba, budu hodně zklamaná. Pravděpodobně to i obrečím. A až to obrečím, sednu si k učení na maturu a řeknu si, že může být i hůř.

Zrovna teď mi pod okny zpívá banda malých holek se dvěma kluky písničku Měls mě vůbec rád - je to příjemná změna po hodinovém pískání na procházející lidi. Snažím se na ten zítřek nemyslet. Snažím se myslet na tu Bratislavu... tam jedu v pátek. Takový poslední poznávací zájezd v rámci střední školy. Vstává se sice brzo, ále co... to mi nevadí. Bude sranda.

V pondělí a úterý jdu naposledy do školy (vyjma maturitního týdne) a říkám si, že si s sebou v úterý musím vzít foťák, abych si tu školu nafotila. Ve středu máme Poslední zvonění a pak najíždíme na Svaťák. Doufám, že si to za tu dobu narvu do hlavy. Jestli ne, jsem nahraná. Sice ke každému maturitnímu předmětu něco málo umím... ale nejsem si vůbec jistá.

A budu se šrotit.

22 dnů do maturitního dne

Bylo, nebylo... ale spíše bylo než nebylo...

...rozhodly se dvě osoby, že si zajdou do Karviné, aby se podívaly po tablech, které jsou vystavené. Převážně na tablo jejich třídy - aby zjistily, jestli tam vypadají fakt blbě. Nevypadaly. A šutr spadl ze srdce.

Jo, to jsme si tak s Nikitkou řekly, že okoukneme tabla ostatních tříd a hlavně se podíváme na to naše, které jsme dosud neviděly. Tak to naše... panečku... je teda mega tablo. Až najdu kablík ke compu, nahraju si ty fotky a pár jich sem hodím... Pokud správně počítám, viděly jsme těch tabel dohromady 15. Nejhezčí a nejoriginálnější tablo měla Střední zdravotnická škola... ale co se fotek týče, řekla bych, že nejhezčí jsme měli my. I když ten humbuk kolem nich taky stál za to. Hlavně že už to je hotové.

Venku je vážně krásně. Krásně a teplo. Šly jsme se projít i do parku a pár fotek nafotily (krom jiného fotku u příspěvku). A po procházce jsme si sedly na náměstí a koukaly na lidi kolem. Šmírando grando ^^ Ále co... bylo pěkně.

A teď se jdu zase učit...

Baby nebude sedět v koutě!

Zavřeme ji do sklepa!

To jsem se zase po dlouhé době dívala na Hřísný tanec... když byly reklamy v Ošklivce Katce. Když musíš, tak musíš. Jak se mi ta Ošklivka nelíbila, teď ji žeru. A nejsem sama. Je nás víc. Náš počet se až nebezpečně zvyšuje. A za pár dní nás bude tolik, že si to nedokážete představit. Cítím to ve svých starých kostech. Na moutě...

Otázky do češtiny už mám kompletní. Otázky ze ZSV taky. Do angličtiny mi těch otázek zbývá ještě cca 12. A dějepis nemám vůbec.

Ale to nevadí! Já to zvládnu.

Ještě mám pořád 26 dnů do maturitního dne. Nebo-li DNE D!

A dneska... dneska jsem se dozvěděla jednu úžasnou věc...

Z maturitní slohovky mám 1!
Juchůůůů
*radostí poskakuje po pokoji*

Podle naší učitelky na češtinu (té trubky jedny), to byla nejlepší maturitní práce. Bez jediné chybičky. A víte, co mi napsala do hodnocení? Že se mi podařil lehký a svěží fejeton, v němž jsem dokázala dojít i k hlubším myšlenkám. A že jsem ukázala svůj kultivovaný postoj k jazyku a že jej umím využít. O lalááá... mama mia! Jsem úplně happy - jak říká Nikitka. A chtělo by to nějak oslavit ^^ Ale zase nemám prachy... takže zase nic.

Fotku na tablo jsem po mnoha peripetiích odevzdala a teď už stačí, jen abychom se toho vystavení tabla vůbec dočkali.

Příští týden nejdu do školy (jen 3 dny... pche) a budu se soustřeďovat na svou poslední možnost, jak se dostat na vysněnou školu. Jestli to poseru i teď, je mi jasné, že zůstávám v Karviné. Holt budu mít smůlu. Ále co... mladá jsem, hezká jsem relativně a úspěšná můžu být i tak.

Oddychnu si, až to všechno budu mít za sebou.
Pokud se mi podaří, musím to pořádně oslavit.
Asi bych měla začít šetřit.

Pepek mě naučil jednu jedinou věc...

... jíst špenát!

Bývaly doby, kdy jsem špenát nejedla. Z velké části kvůli tomu, že ho můj otec nesnáší. Tudíž je samozřejmé, že ho nebude jíst ani zbytek rodiny.

Ale já jsem řekla ne! Nevím, kdy jsem to řekla (přesněji... kolik mi tehdy bylo let), ale od té doby vesele papkám špenátek.

Je mi jedno, jak divně to jídlo vypadá, je zdravé (prej) a dobré. A když ho mohl Pepek polykat po kilogramech, proč bych nemohla i já? Třeba budu taky tak silná ^^

Tak fajn... zasmáli jsme se. Takové svaly nikdy mít nebudu. Ani nechci.

Vlastně mě Pepek naučil ještě něco - nekouřit. I když to mě naučil i ten smrad vycházející z mého otce. Takže špenát OK, cigarety KO.

Proč jsem psala tenhleten příspěvek? Ani vám nevím... Snad abyste věděli, že Pepek se zasloužil o to, abych žila o krapet zdravěji - pojídáním špenátu.

Příště vám povím o tom, jak jsem začala jíst brokolici. To budete valit bulvy...

btw Kivi, neuvěříš, co mám! Mám DVD se scénkami Kaisera a Lábuse! Jdu si pustit naši oblíbenou scénku - Hodina dějepisu roku 2010. ^^

Ztopoř!

Ha! Kolik z vás při tomto nadpisu příspěvku pomyslelo na sex? A neříkejte mi, že žádný. Fajn... těch pár lidí, co můj blog vůbec čte - jmenovitě já, Nykyshek a Kivi... sem tam Lisa (přiznala se sama ^^) - určitě jo. Alespoň Nikita určitě. Takto totiž my dvě už nějaký ten pátek započínáme své "hovory" po ICQ. Ona se mi ozve slovem zduř! a já jí na to odpovím ztopoř! Jestli si myslíte, že jsme se musely už totálně zbláznit....

... máte pravdu. Ono to jinak ani dopadnout nemohlo. Docházím k přesvědčení, že jsem asi totální blbec. Navíc se neustále trápím myšlenkou na to, že nakonec přece jenom zůstanu v Karviné a kariéře novinářky zamávám červeným šátkem. No co, svět se nezboří... sice budu hodně zklamaná, ale život půjde dál. Pokud mi to letos nevyjde, zkusím štěstí příští rok.

Ale užírám se vědomím toho, že jedna osoba, která byla ještě do minulého roku mou dobrou kamarádkou a letos je úplným opakem (totální svině), je už dlouho přijatá na obor, o který sice není moc velký zájem - ale je už přijatá! Zatímco já se tady pořád trápím tím, že jsem hloupá a do Olomouce mě nevezmou. Vím, v podstatě tady neustále melu o jedné věci pořád dookola. Tak nějak to asi teď vypadá v mé hlavě. Jedna část mi říká, že se tam dostanu a ta druhá - větší - mi říká, že nemám šanci.

Áchich ouvej... Už vidím, jak se všichni dostanou tam, kam chtějí - většina mých přátel do Ostravy - a já se budu učit v Karviné Manažerské informatice. Já vám to fakt přeju, vám jo... ale sama sebou jsem zklamaná. V poslední době jsem si řekla, že budu poctivě trénovat. A taky že trénuju... jeden test za druhým. Doufám, že mi to v ten poslední termín vyjde.

Nutno podotknout, že má rodina mi moc nepomáhá. Jasně, penízky na online kurzy a testy mi po dlouhém doprošování sice poskytnou, ale to je asi tak všechno. Kdykoliv mám potřebu si o svém trápení popovídat, vedu jen monolog. Nikdo mi na nic neodpovídá, jen mě odbývají trapným mručením a slovy Já tě poslouchám. A mě to bolí. Vážně bolí. Můj strach je jim častokrát ukradený, necítím z nich podporu... neberou vůbec mé zaneprázdnění v potaz a neustále po mně křičí, abych udělala to a tamto, takže se mi ten čas na práci ztenčuje. Mám strach, abych udělala všechno tak, jak jsem v samotném začátku chtěla.

Jsem ze všeho strašně unavená. Jediné maturitní otázky, které mám kompletní, jsou ty do ZSV, které jsme dostali od samotného profesora. Dívala jsem se na ně už několikrát a pokoušela se je naučit - ale nejde mi to. Cítím se bídně. Nejsem schopná se to naučit, ani když mi to naservírují pod nos. Do literatury mi chybí už jen tři témata k vypracování a můžu se vesele pustit do šrocení. V angličtině těch témat plno nemám zpracovaných a o dějepise ani nemluvím. A to mi do maturity scházejí tak 3-4 týdny. Jsem neschopná. Vystresovaná a neschopná. A řeči, že všechno bude dobré, ten můj stav jenom zhoršují...

Potřebovala bych asi nějakou energetickou bombu, protože jsem totálně vyšťavená....

Co jsem to dneska robila?

Plno věcí.

Jelikož jsem se dneska na školu vyprdla a zůstala doma, dodělala jsem konečně ty dvě sakramentské seminární práce. Z dějepisu (Winston Churchill) a ze ZSV (Asertivita) a jsem spokojená. Akorát že u té druhé práce jsem musela nastavit řádkování na 1,5 - aby to vypadalo delší. Normálně takové věci nedělám - vždycky dávám řádkování 1 - ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy. A jsem ráda, že už to mám konečně za sebou.

Teď u zbývá je jenom odevzdat a čekat, kdy mi je vyučující navrátí se slovy "tady to máš špatně", abych to zase mohla celé předělávat a tisknout znovu. Chudáček naše nová multifunkční Canonka. Už teď jí z toho věčného tisknutí a skenování zbyla jen polovina černé barvy. Doufejme, že ta zbylá půlka černé ještě dlouho vydrží. Peněz je málo. Času je málo. Jen hladina stresu se nebezpečně zvyšuje -.-

Na školu se dneska vyprdla i Kivi, takže jsme spolu dneska vedly dosti chaotický rozhovor po ajsku. A jakmile jsem na pár minut byla nucena odejít k obědu (hlad je svině), šiblo jí a začala mi psát tohleto:

Kivi (11:45 AM)
vyděračko :-)

Syki (11:45 AM)
prej vyděračko... tse

Kivi (11:45 AM)
tu es mi corazon :-D siempre siempre...

Kivi (11:45 AM)
te amo siempre

Kivi (11:46 AM)
Sprechen zie english?

Kivi(11:46 AM)
ne šprechtím po našymu :-D a nedělej, že tam nejsi...

Kivi (11:46 AM)
budu tě bombardovat...

Kivi(11:46 AM)
to si teda užiješ...

Kivi(11:46 AM)
jen počkej zajíci...

Kivi(11:46 AM)
ty vlku jedna proradná...

Kivi(11:46 AM)
utíkej káčo utíkej utíkej honí tě kocour divokej divokej...

Kivi(11:48 AM)
utíká káča co může.... kocour ji chytit... může... taky ji chytí, sežere a kosti si uloží do vitríny...

Kivi(11:48 AM)
jako trofej...

Kivi(11:48 AM)
by člověk neřek, jakou má lidský mozek produktivitu, když je dobře naladěný...

Kivi(11:48 AM)
na tu správnou meteostanici...

Kivi(11:49 AM)
jen tak mimochodem, poslouchala jsi včera předpověď počasí?

Kivi(11:49 AM)
hlásí, že do České republiky se vrací zima, takže máme znovu začít psát pohledy a přáníčka Ježíškovi, páč by se tu okolo nedělního poledne mohl zastavit....

Kivi(11:50 AM)
ale jen u hodnejch dětí, takže nevím, jestli má cenu špinit papír...

Kivi(11:50 AM)
šetřím naše lesy

Kivi(11:51 AM)naše lesy potřebují ochranu, páč je jich děsně málo... no jako fakt, si představ, že jdeš a nic... pak jdeš a zas nic... pak zase jdeš a zase nic... a pak najednou les...

Kivi(11:51 AM)
to je divný... poměr NICU : Les je 3:1.. .dosti jako nespravedlivý...

Kivi(11:51 AM)
jak k tomu ty lesy přijdou? takhle vymírat... za chvíli vymřou jako mamuti...

Prej mám něco napsat...

... řekla Nikitka. Ale co? Mám si tady vylít své nasrané srdíčko? Mám nadávat na svět, jak je příšerný a že já nebohá jsem ta největší oběť? Mám nadávat? Vážně mám...? Tak já jdu na to ^^

Tuto sobotu jsem byla úplně sama doma. Slibovala jsem si od toho, že udělám plno věcí do školy, protože mě nikdo nebude otravovat. Inu... povedlo se to jen z části. Udělala jsem polovinu veškeré práce, kterou jsem si naplánovala. Ne, že bych na to hodila bobek... ale nějak jsem se časově přecenila. Dokázala jsem si, že robot vážně nejsem. Nevadí, příště to bude určitě lepší.

V neděli ráno přijel tatík s mou babičkou... a bylo po klidu. Ne, že bych babičku neměla ráda... to mám... ale přece jenom... když je člověk s nervama v deseti kýblech... neustálé otázky jej přivádějí k hranici šílenosti. Večer přijely mamča se ségrou, které si "výletily" ve Vídni - ze zájezdů jsou vyléčené.

Pondělí bylo ve znamení "kdy už bude konec ?" Přestože jsem do školy nešla na sedmou hodinu raní, celý den se mi neskutečně odporně táhl. Hodiny neměly konce! Písemku z biologie se mi podařilo totálně zvrzat, jelikož mě vážně nezajímá... a písemka z Psychologie byla opravdu hnusná. No co... tak to vysvědčení nebude úžasné - koho to zajímá? Hlavně že ho budu mít, no ne?

Úterní seminář byl tak vyčerpávající, že jsem byla ráda, že ho už mám za sebou. Poslouchat ty chytré kecy lidí z béčka je unavující. Pusu jsem únavou otevírala skoro nonstop. Ta škola mě vážně ubíjí. Už aby byl konec!

A co dneska? Dneska jsem se smála, jako totální idiot. A je mi to jedno. Vážně. Úplně jedno. Ať jdou všichni k šípku ^^

Už asi týden jen tak přemýšlím nad tím, co by kdyby... Plno věcí mě štve. Další srovnávací zkoušky se mi podařilo zvrzat, takže to vidím tak, že nakonec skutečně zůstanu v Karviné. A žurnalistice udělám pápá. A to mě příšerně štve. A mrzí. Moc mrzí. Cítím to jako jakousi nespravedlnost. Blbá nejsem... ale prostě se na mě štěstí opět vysralo. Taky mě dostal jeden člověk, který se zničehonic ozval po půl roce, jen proto, aby mě zdeptal tím, jak byl u stejných testů úspěšný. Mor na něho! A všechnu smůlu světa! Zaslouží si to -.- A já si zatím půjdu někam do kouta pěkně lízat rány a ujišťovat se, že se do Olomouce dostanu.

Tak ale... snad nebudu mít smůlu pořád a ten poslední termín se ukáže jako nejlepší a já se tam dostanu. Budu tom uvěřit! Co jiného mi teď zbývá?

Jak udělat díru do věta aneb Maturitní slohovka levou zadní?

Tak. A mám to konečně za sebou. Maturitní slohovou práci.

Dneska jsem se nějak sama vzbudila okolo 5:08 ráno. A pak jsem už nemohla nijak zabrat, takže jsem poslouchala písničky na Evropě 2. A uvažovala and tím, jestli vlastně strach mám... nebo nemám. Asi jsem ten strach trošičku měla, protože jsem do sebe ráno nemohla nacpat ani ten termix. Ale podařilo se! Nacpala jsem ho do sebe!

Pak mě tatík odvezl v tom hnusném počasí ke škole a já hned u brány potkala říďu se zástupcem ředitele. Ředitel hned nasadil úsměv a ptal se mě, jak se cítím a takový ty kecíky. Bylo to fajn a zároveň strašně divný. Pak jsem šla do šaten, kde jsem se potakala s Janou a i s tou jsem pak vystoupala na naše patro. Rozloučily jsme se a já zamířila do naší třídy, kde jsem našla jen Jarka, který čučel do sešitu a snažil se na poslední chvíli něco do té hlavy vsoukat.

Po osmé hodině to celé začalo. Přišel třídní v doprovodu naší češtinářky. Dali se do vysvětlování atd. atd. Pak nám češtinářka ukázala maturitní témata, které předtím napsala na tabuli.

1. téma - Cynismus, senzace a rekordy - bulvární zpravodjaství

(úvaha - nevím, jak se to celé přesně jmenovalo)

2. téma - Jak udělat díru do světa

(fejeton)

3. téma - Osudové osmičky

(referát o meznících našich dějin)

4. téma - Hrdina naší doby

(povídka, "zbytečný člověk" Lermontova přenesen do dnešní doby)

Vybrala jsem si 2, protože se mi líbila nejvíc. Popsala jsem 4 stránky a s výsledkem jsem docela spokojená. Jen mám strach, aby to byl opravdu fejeton. Tak co, posrala jsem, co se posrat dalo... a teď budu čekat na verdikt poroty. Doufám, že to dopadne dobře. Přece jenom - 5 mi snad nedá ^^