A je po tentononc...

"Není důležité vyhrát, ale nasrat toho, kdo vás porazil..."

Alias.... JE PO BRIGÁDĚ!

Ano, ano, ano.
Dnes mi oficiálně skončila brigáda ve firmě v Bohumíně.
KONEČNĚ!

Už jsem myslela, že se konce snad ani nedočkám. Ále ne... zase kecám ^^ Další měsíc mám za sebou. Akorát že za tento měsíc jsem si alespoň něco vydělala. Což je dobře. Jelikož už mám plán, za co ty prašulky ušetřím. Teda - až je budu mít na kontě, že. A to bude až někdy v polovině srpna. Ale kdo si počká, ten se dočká!

Jakpak ten můj poslední den brigády probíhal? Natírala jsem kola na zakázku pro Hongkong. Celý celičký den. Bylo by to možná dobrý, kdyby mi už ráno nebylo fakticky zle. A vlastně... ono... je mi docela zle pořád. Doufám, že na mě něco neleze. Protože to ráno bylo dost drsný. Jsem myslela, že ani z té postele nevylezu. Ale vylezla jsem. Vůle byla silnější. A taky vidina toho posledního dne na brigádě.

Ke konci šichty jsem se se všemi jako slušně vychovaná dívka rozloučila a už se nemohla dočkat toho, až přijedeme domů a já padnu do postele a bud spát, spát a prostě spááát.

A taky že jsem spala. A vlastně až teď se dostala ke compu. Zítra by k nám měl přijít Honza na návtěvu. Mno, mám z toho docela obavy, jelikož jeho zdravotní stav - no nevím, jak se tady s tímhle prostředím vyrovná.

Jem EPI

EPI = extrémě podivné individuum

Tak mi do konce brigády zbývají už jen tři dny. To se už přežít dá, no ne? ^^ Řekla bych, že ano. Když už jsem přežila těch dvacet dnů, nějaké tři mě přece nerozhází.

Jaký byl dnešek? Docela v pohodě. V práci jsem opět natírala kola tectylem (průmyslový vosk) - taková ta velká. Bylo jich asi něco kolem třicítky. A krom toho, že všude byl ten pidi mini odporný hmyz, který byste nejraději rozplácli obrovskými novinami, byl celý den taky pořádný hic. A mně to bylo úplně fuk. Přemýšlela jsem totiž nad knížkou, kterou právě čtu.

Nedávno jsem na ni narazila v knihkupectví. Jmenuje se PinkMuffin @BerryBlue - Předmět: Zatoulaný e-mail. Napsali ji Hortense Ulrichová a Joachim Friedrich. Celkem dobře se čte. No vážně ^^ A musím ji dočíst co nejdřív, protože jsem si od sestřenky půjčila Zatmění (třetí díl ságy o Isabelle Swanové) a už se na ni fakticky třepu. Až mi dojdou peníze z brigády, chtěla bych si zakoupit ty tři vyšlé díly v CZ (nevím, jestli bych si je sehnal i v EN). Je to taková má nová posedlost, mno. Taková obdoba mého šílenství okolo Harryho Pottera. Alespoň se má člověk nač těšit...

Já se vlastně v poslední době těším na vícero věcí. Tak kupříkladu na to, že si s největší pravděpodobností budu zřizovat internetovou doménu. Ne, že bych byla takový super-programátor. Ale víte co, když už budu studovat tu manažerskou informatiku, měla bych se taky pomalu začít učit, že. Já jsem sice s informatikou docela dobrý kamarád, ale prozatím pouze kamarád. Musí ze mě být víc. A v tom mi snad pomůže Honza. A já mu tak trochu vypomůžu se zařizováním pokoje (mimo jiné).

O tom jsem taky ještě nekefrala... Za peníze z brigády si chci nově vybavit svůj pokoj, když už tady zkejsnu na výšce. Chtěla bych si jej vymalovat a koupit nový psací stůl a postel. Uvidíme, co mi na to řeknou mé finance. Snad budou souhlasit.

Jinak... jsem úplně nadšená ze svého mobilu. Jen mám strach ho zatím někam nosit - do práce určitě ne, tam bych taky mohla mít hned po něm. Ále... to se poddá.

Á... vlastně ještě něco.... docela důležitého. Dneska jsem s tatíkem z práce jela do Autoškoly (ta na univerzitním náměstí), abychom vyzjistili co a jak. Ono totiž... mě s tím totálně naštvala má máti v neděli na oslavě. V poslední době je totiž premanentně naštvaná a já už toho mám plné kecky. Málo mi stačí "ke štěstí" má často agresivní sestra, únava z brigády a pozdější lenivost a k tomu ještě mimonní tatík... Inu, rodinu si člověk nevybere.

Ale zase tak špatně na tom nejsem. Mám neskutečný přesvědčovací talent. Vážně.

Chýlí se mi to ke konci... hurááá!!!

"Snažím se být DEBILEM, ale konkurence je moc veliká!"

Jsem moc ráda za to, že mi do konce brigády zbývá po dnešku už jen 6 dní. Kdyby jich bylo víc, zbláznila bych se.

Už třetí den je mi docela špatně, kašlu jako tuberák a takovou rýmu jste ještě neviděli. Prostě a jednoduše - umírááám.

Ale nebojte se, já takhle umírám už po několikáté. Takže je zde velice reálná možnost, že toto umírání přece jenom ještě přežiju, abych mohla umírat zase u jiné příležtosti. Po dnešku mě ta záda bolí mnohem víc než včera... Což mě opět přivádí k tomu, že se musím učit, učit a zase pořádně učit. Bude to kruté, ale já se překonám a zvládnu to. Protože proč? Protože musím.

Ale důležitým bodem programu je - jak sehna brigádu na další měsíc? Je to obrovská záhada, kterou řeším už půl měsíce. A k tomu ještě navíc řeším autoškolu - kde, u koho a za kolik. Upřímně... docela se toho děsím, protože o autech vím velké prd.

Nákupní horečka?

"Někdy jsi přední sklo auta,

někdy jsi brouk."

Je úterý. Dneska jsem byla s Nikitkou na nákupech. A co se nakupovalo? Dárky pro Kivi. Jelikož bude mít 21.7. devatenáctiny. Legrační je, že ve čtvrtek jdu nakupovat s Kivi dárek pro Nikitu, protože ta má narozeniny 16.7. A oslava je plánovaná na sobotu. Prej pobudeme v Karviné... jen aby bylo hezky.

A tak jsme s Nikitou chodily, chodily a chodily... a nakoupily to, co jsme chtěly. Ale nemůžu sem napsat co, páč si tento blog čtou obě dvě (nevím, jestli pravidelně) a přece jim oběma nevyzvoním, co dostanou. Aby bylo po překvapení.

V jednom směru je to nakupování i snadnější. Nikitka si vybrala pár dárků sama. Alespoň nemůže být zklamaná, že...

Z práce jsem unavená. Pobolívává mě krk, záda a nohy. Snad se na to neumírá...

A mám konto!

"Úspěch za tebou sám nepřijde, ty musíš jít za ním!"

Jo! Jo! Jo! Konečně mám založené konto. A to u ČSOB - Studentské konto Plus. Ani vám nedokážu popsat, jaký je to pocit. Prostě je to POCIT!

Ono to možná vypadá jako totální blbost - ale ona není. Jsem totiž posledním členem rodiny, který si založil konto.

A to je ta má výhra! Ne, že bych si myslela, že budu mít konto plné peněz... no dobře, kdo by si to nechtěl myslet? Penízky prostě pořád táhnou...

Konto se mnou šla založit mamka. To víte, potřebovala jsem ji jako takovou morální podporu. Svou první kreditní kartu dostanu tak za cca 10 dní. Ale ten podpis na ní bude vypadat příšerně. To jako fakt. Páč ta fixka,kteoru jsem psala vzorový podpis, byla prostě akási pofiderná. Máma o mém podpisu prohlásila, že vypadá jako dětský podpis... Uhm... no a co, tak budu alespoň na kartě "vypadat mladě".

Po založení konta jsme jeli do Tesca a opět tam nechali dost peněz - a to jsme toho teda moc nenakoupili.

Co nového v práci? Ále... Terka F. je furt ve výdejně, Roman M. mi znepříjemňuje pobyt, jak jen to jde (a stále nechápu, proč to dělá), Roman B. už má té brigády dost a Pavel K. se mě neustále snaží balit. I což... není každý den posvícení.

Piju, piju a zase piju - tu krev, aby bylo jasno ^^

"Když už nemůžeš, tak přidej...!"

Jsem tu... Jsem tady a ani se nehnu. Teda... hnu. Protože budu muset. Jednou... a to "jednou" bude v neděli odpoledne. Někdy okolo čtvrté hodiny, řekla bych.

Ano, pochopili jste správně - jsem u Kivi doma. A zevluju. Jak já nádherně zevluju :) Takový zevlign nedokáže nikdo z vás. Vím to!

Dnešní den byl opět pracovní - jak by taky ne, když jsem byla v práci, že... Zase jsem obohacena o pár informací ohledně koní, ale řeknu vám, že je to pořád lepší, než poslouchat... třeba o fekáliích. Dobře... není to zrovna šťastné přirovnání, ale vem to čert.

Ale teď kašlu na práci, teď jsem v Petrovicích a basta. Bez fidli. Sice jsem sem přijela docela dost unavená (nedivte se, jsem přifetovaná) a ze začátku se mnou žádná kloudná řeč nebyla, ale momentálně jsem na tom už mnohem líp. Jak by taky ne, když zrovna v Petrovicích se mi dostalo toho, na co čekám už měsíc a něco. Dostalo se mi připojení na internet!

Ono totiž... vzala jsem si s sebou noťas, abych se "pochválila". A díky Kivi se můžu připojit na net a psát tady tento příspěvek, můžu se podívat na mail, můžu si zase sprovoznit YT a dalších X účtů jinde. Jsem v sedmém nebi - ne, v osmém! A možná i výš!

Zatím si mě tu vykrmují. Počítám, že to tak bude pokračovat i o víkendu... Uvidíme...

A jedeme (ne)vesele dál

"Kdyby se staral každý sám o sebe, bylo by o všechny postaráno."

Třetí den brigády je za mnou a já mám pocit, že se samou bolestí snad rozpustím -.- Včera jsme odmašťovaly kola, pak jsme tam strkaly nějaké speciální čudlíky, klepaly kladívkem... atd. atd. atd. Nohy, ruce, hlava - AU!

Dneska? Dneska jsme zase odmašťovaly kola i obruče a následně je natíraly. Bolí mě hlava, ruce, nohy, záda... - dvojité AU! A to všechno v pekle (označení obrovského dusna spojeného se smradem z chemikálií a natírací barvy a tak vůbec). Hnus, fakt hnus... Kdybych tohleto měla dělat celý život, zastřelím se. Nejsem na to stavěná. Když jsem brzo ráno vstávala, bylo mi vážně zle. A to tam jsem zatím jenom 3 dny. Co těch zbývajících 19? Těch se s takovou nedožiju -.-

Zase jsem se o své spolubrigádnici něco nového dozvěděla. Je nábožensky založená a její přítel musí být z jiné planety! Jinak si totiž nedokážu představit, že by někdo mohl být tak hodný o.O Anebo se mi všichni hodní kluci vyhýbají óbrovským obloukem a vždycky natrefím jen na nějaké hajzlíky, popřípadě na nikoho ^^ A to je vážně k vzteku.

Loučím se, loučím... čeká mě ještě jeden den a pak bude vííííkend. A o víkendu bych mohla pít krev Kivi v Petrovicích... muhahááá...

Už je to tady... už je to tady...

"Dnes blbec - zítra podnikatel."

Co je tady? Období brigády! Od dnešního dne makám jako brigádník ve firmě Bonatrans Group a.s. v Bohumíně.

Pracuju na Mechanických dílnách a šéfuje mi můj tatík. Koulíte očima? Tak jimi nekulte a čtěte...

Už loni jsem v Bonatransu makala jako brigádník, ale na jiném místě - na Aréně (já chápu, zbytek nepochopí, musel by vidět a zažít). Letos pracuju na Kalírně a Montáži gumykol (či jak se to vůbec jmenuje). Prošla jsem "školením", podepsala smlouvu, daňové přiznání a tradáá do práce. Pracuju s holčinou o rok mladší. Chodí na gympl v Bohumíně. A hned první den jsem vyzjistila, že má ráda koně a jízdu na kole. No... vyzjistila - řekla mi to sama. Já se jen šikovně poptávala... aniž bych o sobě moc vyzrazovala.

Dneska jsme odmašťovaly a natíraly kola - zakázka pro Oslo (Norsko). Šíleně mě bolely nohy z pevných kožených pohorek - pevná zasraná obuv. Zítra beru tenisky. Kdo tu bolest má vydržet? Vždyť já kulhám! Tak... za den jsem si vydělala cca 4 stovky hrubého. Prachy se vždycky hodí.

A jak to mám se školou? Včera jsem byla na RBP, abych dodala potvrzení o studiu - vše kvůli pojištění. Blablá... blablablá...

btw Málem mě klepla pepka z toho, že na DA jsem měla 83 nezkouknutých obrázků. OMG