“Životem vládne štěstěna, ne moudrost.”

Seneca

Udělala jsem tu zkoušku!

Udělala!!! 

Udělala jsem zkoušku z práva ^^

Muhahááá…

Takže mám už všechny zkoušky za sebou… což je super. Mám tedy 22 kreditů. A zítra mě čeká zápis předmětů na LS. Jsem happy! Happy!

Jinak… jsem včera konečně viděla první díl Dollhouse. Joss Whedon je geniální. Těším se na další díly. A 24.února nesmím zapomenout koupit DVD BSG (Battlestar Galactica) - prvních pár dílů první série… Ten seriál je vážně dobrý.

A co mám ještě dál v plánu? Dodělat si tady tenhleten blog, pak si aktualizovat titulku domény, začít pořádně makat na webu o Meg Cabot (už to nechávám ležet moc dlouho) a udělat věci pro Havr - mimo jiné ten web a spoustu dalších věcí.

Že bych toho měla naplánovaného nějak moc? Asi jo, ale já to zvládnu… Mám pevnou vůli…

Oh no not I, I will survive
Oh, as long as I know how
to love, I know I’ll stay alive
& I’ve got all my life to live
& I’ve got all my love to give
I’ll survive, I will survive
Hey, Hey!!!

Skoro konec...

zkouškového. Nebo snad i něčeho jiného?

O tom by se dalo jistojistě polemizovat. Ale na to momentálně nemám tu správnou náladu. Takže jasně, stručně a hlavně upřímně…

Čeká mě poslední zkouška z práva - už podruhé. Jelikož na poprvé mi nebylo přáno jistým kreténem, kterému jsem evidentně nepadla zrovna do oka. Mám z té zkoušky docela strach, protože si myslím, že ji neudělám. A štve mě to. Šíleně mě to štve. Už ani učit se mi nechce. Chci to už mít za sebou. Mít po zkouškovém.

A proč? Protože si chci začít zase hrát se svými weby. S jejich grafikou i obsahem. A ne… starat se o kupu dalších věcí. Potřebuju mít zase čas jen sama pro sebe. A taky musím zjistit, jak ten WP pořádně funguje. Protože v tom ještě pořát tápu a taky mě to štve.

Jsem cvok, já vím… no a co ^^

Ne, nejsem mrtvá

Jen jsem až neskutečně líná a vůbec mám nějak míň času, než kdy dřív.

Bumtarata bumtarata bum bum bum!

Co se u mně zatu dobu událo nového? Až moc, moc věcí… které se pokusím objasnit někdy v průběhu dalších příspěvků - věřme, že něco postnu.

Autoškolu jsem úspěšně a na první pokus udělala dne 24.11. (Po tom, co jsem se X dnů klepala strachy z toho, že to neudělám.) Takže začněte chodit kanálama… Ale ne, vlastně nemusíte. Jelikož od doby, co jsem řidičák udělala, jsem ještě za volant nesedla. Ptáte se proč? No, to nás je víc… Prostě mě k tomu autu tatík nechce pustit.

Začala mi škola a já “slavnostně” nastoupila do prvního ročníku Manažerské informatiky. No, že by ta škola byla nějak zvlášť jednoduchá, se opravdu říct nedá. Možná je to z velké části právě zaviněno tím, že jsem na OPFku šla z gymplu a ne z nějaké obchodky, či snad hotelovky atp. Ale ono se to poddá.

Dalším významným mezníkem mého “pobytu na škole” se stal moment, kdy jsem podala přihlášku do AIESEC (největší mezinárodní neziskové nepolitické studentské organizaci XD ) a kupodivu… mě vzali. Byl to pro mě docela šok a v první moment jsem nevěděla, jestli jsem ráda nebo ne. Teď s odstupem času můžu říct, že ráda jsem, jelikož jsem našla partu lidí, která mi prostě sedí. Ale o AIESEC někdy jindy. Budu se o naší pobočce určitě zmiňovat častěji, jelikož nyní tak z poloviny tvoří můj svět…

Ve škole mám za sebou už všechny semináře a teď mám zkouškové. Test z angličtiny už mám úspěšně za sebou a stejně tak i zkoušku z matematiky. Co mě ještě čeká? Příští týden zkouška z informatiky a mikroekonomie. Další týden zkouška z nauky o podniku, která mě absolutně nebaví a jako doufejme poslední zkouška v řádném termínu - právo. Kéž by se mi podařilo udělat všechny zkoušky na poprvé a nemusela bych se stresovat při učení se na opraváky.

Jaké byly letošní Vánoce? Rozhodně jiné než ty loňské. Letos jsem o vánočních prázdninách brigádničila za pokladnou v Tescu a… už nikdy více. Stačilo mi, vážně. Doma jsem tudíž byla sporadicky, ale i tak mi to stačilo. S nadílkou jsem byla nadmíru spokojená.

Á ano, 4.ledna jsem oslavila své kulatiny - je mi už 20. No, musím říct, že se cítím jinak. Ještě podivněji než kdy dřív.

Myslím, že to by pro začátek mohlo stačit. Musím se jít zase učit - ne, že bych se učila XD Však to znáte, lenora… jak cyp!

Jako karatistka

... jop, takhle prej řadím ^^
Alespoň to tak říkal můj instruktor v Autoškole.
A řekl to už podruhé.

No tak co... no. ještě se dám na bojové umění XD Myslíte, že bych měla? Radeji ne. Už tak jsem si na toho nabrala docela dost. Víc už nemusím.

Nějak jsem ještě nedospalá. Nemůžu nabrat ten mírný spánkový dluh. Od poledne si jen tak bloumám po netu a hledám si vzhledy pro WordPress. Což mi připomíná, že bych se s Honzou měla domluvit na tom zaplacení hostingu atp. Končím s nicneříkajícím přípsěvkem. Už netuším, co bych dál měla psát. Ale už jsem dlouho nenapsala. A to mě mrzí. Nestíhám, dělám toho až moc.

Tak zase někdy... snad.

Spát či nespát...?

Jo, nešálí vás zrak. Je dvacet minut po třetí hodině ráno. A já tu sedím u compu a píšu na blog.

Proč? Ptáte se mě proč? Protože jsem cvok. A protože nemůžu prostě jít spát. Jelikož jsem se někdy před třetí hodinou ranní vrátila z druhého kola noční inventury v Kaufu. Byl to fakt maras.

Přišla jsem tam na devátou, nafasovala pití a šla rovnat hračky v regálu. Pak jsme zase dostala papír s číslem modulu, vzala košík a dělala totéž, co včera. Akorát se sháněním svého kontrolora to bylo mnohem hektičtější. Páč... sežeňte si někoho, koho nikde nemůžete najít a ostatní kontroloři to prostě ochekovat nechtějí, protože... ani netuším proč O.o Takový Kocourkov.

V jednu byla zase půlhodinová přestávka. A já tentokrát toho jídla snědla víc, páč jsem fakt měla hlad. Za celý den jsem toho moc nesnědla. Ale to pozdějí počítání CD, DVD a VHS mě málem odrovnalo. Byla jsem ráda, že jsem pak už mohla jít domů. Ale do baráku jsem se dostat nemohla, jelikož mí rodiče nechali klíče v zámku. Tož mi nezbylo nic jiného, než zazvonit a vzbudit je.

Chybí mi holky. Jo, Kivi a Nikitka. Už si se mnou nepovídají na ajsku, což mě mrzí. Už zase...

Jdu si dát mléko. A pak snad číst knížku... a potom mám v plánu usnout. Jestli to ovšem půjde.

No jejš...

Tak jsem dneska spala od 7 až do 14:30. No jakože - wow! To se mi ještě nestalo.

Taky proto, že jsem ještě nikdy nebyla na noční inventuře.

Všechno musí být jednou poprvé. I noční inventura v Kaufu. Byl to teda ale zážitek. Přišla jsem na půl devátou, strčila své věci do modrého pytle, podepsala si jej, zavázala, vzala vizitku se jménem kontrolora a místa, kde budu provádět svou práci a vydala se se zbytkem brigádníků všech věkových kategorií (jo, až po babičky a dědečky... nekecám) k informacím, kde si nás jen tak namátkově vzali a zavedli si mě k Drogerii, kde jsem přerovnávala zboží a zašpinila se jako čuňátko. No fuj!

Později na informacích začali vyřvávat, že mají přijít brigádnící toho a toho kontrolora. Převzala jsem si u stolečku papír s číslem modulu, podepsala jsem převzetí papíru, dostala jsem nějakou levnou minerálku, strčila jsem si to do košíku, vjela zpátka do prodejny a hledala svůj modul - tedy regál. A docela brzo jsem jej našla. Byl to regál s alkoholem ^^ ROFL

Tak jsem se dala do počítátí Božkova, Jelcina, Plum vodky a tak dále, a tak dále. Spočítala jsem vždycky jeden druh, pak z toho jednoho druhu vzala jednu flašku, na kterou jsem nalepila lepku a napsala počet flašek v tom onom modulu a takto označenou flašku jsem si dala do košíku. A tak to šlo dál a dál, dokud jsem neměla spočítaný celý regál. Byla to fakt makačka.

Po té jsem zavolala svou kontrolorku, která mi spočítala flašky v košíku a namátkově přepočítala dvě nebo tři sady... podepsala mi ten papír a já pak odvezla svůj košík i s podepsaným lístkem k pokladně, kde jsem ty flašky vyložila na pult. Pokladní mi to všechno natipovala, podepsala papír - to celé mi pak zase zkotrolovali, podepsali a já ten čtyřikrát podepsaný papír předala u toho stolečku a dostala papír s dalším modulem.

A tak to šlo dál a dál až do jedné hodiny ranní dalšího dne, kdy jsme měli půlhodinovou přestávku na jídlo. Dostali jsme tři housky, salám, nějakou tatranku či co to a banán. Já toho moc nesnědla. Bylo mi tam příšerné teplo. By se člověk divil.

Skončila jsem někdy o půl sedmé, dopravila se domů, pozdravila se se vstávající mámou a odebrala se do koupelny, kde jsem se z té špíny umyla a unavená padla do postele.

No, bolí mě celý člověk. A zítra tam jdu znovu. Jsem možná blázen, ale ty penízky pak budou dobré. I když jich asi nebude moc.

Přemek prkenná podlaha

"Radost z uvažování a z chápání je nejkrásnějším darem přírody."

Albert Einstein

Dneska je úterý. Úterý je dobrý den. Je to den boje za dobrou snídani. Alespoň podle Bebe. A co je to podle mě?

Den jako každý jiný. Anebo možná taky ne. Možná se dneska událo něco výjimečného.

Jenže ono ne. Bohužel.

Jen jsem dneska vstala okolo osmé hodiny ráno, poutírala a poumývala nádobí a pak se vrhla na uklízení a vyklízení pokoje. Teda... uhm... tolik prachu... no pfujt! A to byl jenom koutek s televizí. Co potom ten zbytek. No, zase takovou bordelářku ze sebe dělat nemusím, že. ^^

Na CSFD mám odhodnoceno už skoro 500 filmů (přesněji 460) a pořád to není konec. Já jsem vážně kulturní maniak. O čemž vypovídá i to, jak jsem se pustila do psaní článků na stmiwani.wz.cz Twilight vesmír mě prostě baví... no. A na film se fakt těším, což už jsem nejednou říkala. A je mi totálně jedno, že to podle trailerů vypadá na nějakou poťouchlinu. I tak se těším.

A jak jsem na tom s doménou...? Složitě. Pokračování příště.

Jsem kulturní maniak. Tečka.

Tatík mi dneska zase nadával. Nic nového pod sluncem. Tak si říkám, jestli mí rodiče ví, že mají i druhou dceru a že ta se fláká mnohem víc než já. A jenom proto, že mi škola začíná skoro o měsíc později, po mně přece nemusí každý den štěkat... no ne? Jeden aby se z toho pomalu zbláznil.

Jsem TwiTuber. A baví mě to.

Počkat... já jsem tak nějak vůbec YouTubeTuber. LOL To je strašný slovo. Prostě a jednoduše - když najedu na YT, dokážu tam klidně strávit i celý den. Až takový jsem cvok. Ale kdo cvokem není?

Zítra bych měla jít na testy z autoškoly a později do Kaufu na schůzku ohledně brigády na inventuru. Jajx! Snad to bude dobrý.

Jinak - zítra by měla mít Nikitka svou první jízdu či co to vůbec. Budu jí držet pěstičky. A stejně tak ještě někomu jinému kvůli přijímačkám.

Život je někdy hodně zvláštní. Třeba vůbec nechápu, proč píšu to, co zrovna píšu. Jen tak si píšu. Rozumíte tomu někdo? Protože já teda ani omylem.

Teď koukám na Kriminálku Miami. Bže to je ale divný díl. Absolutně ho nechápu. Možná to bude tou večerní hodinou. Anebo taky tím, že je to prostě divný. o.O

Už raději přestanu psát. Stejně je to příspěvek absolutně o ničem. Ale odreagovala jsem se.