Přežila jsem to!

Bohužel či bohudík?

Řekla bych, že obojí. Na to, že jsem dneska měla psát písemku ze 3 předmětů (ani na jeden jsem nic neuměla), a nakonec jsem psala jenom z jednoho...

Co jsem to vůbec chtěla říct? Dřív, než jsem začala s psaním té divné věty?

V poslední době zjišťuju, že o něčem zaujatě kecám a pak najednou nevím, co jsem vůbec chtěla říct. Skleróza?

"Umřela stářím...
... ták mladá."

Já už to v té škole nemůžu vydržet. Někdy mám pocit, že se tam zblázním. Fakt! Už aby byl konec. Jinak se mi tím stresem rozskočí hlava! A to bych vážně nechtěla...

Musím začít věřit jen sama sobě

Prostě musím, protože na ostatní se spolehnout nemůžu. Je to tak! Jeden dnešní rozhovor mi potvrdil, že bych si měla vážně ty růžové brýle sundat a začít se starat sama o sebe. A ne o ostatní. Málokdo mi oplatí to, co jsem pro něj kdy udělala. Prostě na mě hodí bobek a starej se holka sama.

Nespočítám, kolikrát jsem už tohleto chtěla vážně udělat. Probudit se... Ale neustále jsem se chlácholila tím, že to není tak špatné, jak to vidím. Prdlajs!

Prostě teď musím začít kopat sama za sebe.
Jinak to nepůjde...

Zuřím, zuříš, zuříme

Takhle jsem se nenaštvala pěkně dlouho. Jsem tak nasraná, že nejsem schopná ani pořádně psát.

Debilní počítač! Debilní hádky! Debilní rodina...!

Mám těch dohadů už dost!

Běžte s těmi kecy už do prdele!

*spousta sprostých slov*

Tak zase nic moc...

... jsem v tom Avionu v Ostravě teda nekoupila. Na to, že jsme tam jeli kolem deváté (asi... orientačně) a domů se vrátili tak kolem půl čtvrté (opět orientačně, už mi nějak paměť neslouží...) - nic moc jsme nekoupili. Myslela jsem si, že toho nakoupíme víc... Ale ono prostě ne! Koupila jsem si jenom 3 trička a i ta trička dohromady stála okolo tisícovky. Strašné... jak i hloupé tričko může stát 3 stovky.

Ale i tak se mi zdá, že ten Avion nemá pořádně už co nabídnout. To i ten menší obchodní komplex ve Zlíně toho nabízí mnohem víc. Strašné...

Nechce se mi lautr nic na zítřek učit. Prostě... absolutně nic!

Ani do té školy se mi nechce -.-

Řekněte ááááááá

Dneska mě mamča dotáhla k mé nové doktorce. Abych si založila novou zdravotnickou kartu a taky změnila nemocniční prostředí... a tak vůbec.

A proto jsem vstávala o půl sedmé a poslušně ťapala tím hnusným deštivým mrazivým počasím k doktorce. Moje první opravdová lékařská prohlídka v tomto roce! Wow! A hned jsem musela vysolit 30 korun. Teda... vysolila je za mě mamča... ale i tak jsme solily. Mně to spíš než jako vstupní prohlídka připadalo jako zpověď. Doktorka je celkem milá... ale hotová vyzvědačka! Stejně si myslím, že si za pár let budu zase měnit doktora, jelikož svou novou doktorku určitě přežiju. A vypadá ot tak, že to moc dlouho trvat nebude. To je... jako bych měla třetí babičku nebo co... Příšerný pocit.

Po prohlídce jsme šly do Kauflandu a nechaly tam okolo tisícovky. No... i ty sladkosti holt něco stojí ^^ No a asi od desíti hodin ráno sedím tady u compu a sepisuju maturitní témata. A už toho mám plné kecky! Nenávidím ekonomii! Nenávidím, nenávidím, nenávidím...!

Pozn.: Najít způsob, jak konečně zavřít hubu své mladší sestře, když začne kefrat o přístupu k počítači. Na nájemnou vraždu nemám dostatek peněz.

Nemoc kolem mě

Tohle je vážně rekord. Nebyla jsem nemocná už skoro dva měsíce. Což je u mě vážně divné.

A to tak do mě mamka včera furt hustila - Kdy už si konečně zajdeš vyzvednout tu zdravotní složku (kartu)? Žádanku jsi dostala už před měsícem! Kdy tam zajdeš? Než tohleto poslouchat neustále dookola a vysvětlovat, že na to prostě nemám čas a ani náladu... zašla jsem si dneska ráno pro tu kartu.

I to počasí mi hrálo do nálady - pršelo, zima byla, foukal vítr... strašný. Ale šla jsem! Počasí mě přece nezastaví!

Zastavilo mě něco jiného. Sestřička. Když mi v čekárně přecpané malými nemocnými dětmi řekla, že to bude trvat. Inu, co mi zbývalo jiného? Našla jsem si to nevzdálenější místo v čekárně a čekala na kartu. A to mi mamča říkala, že mi sestřička jen dá kartu a já půjdu... houby! Místo toho jsem koukala na dávící se a silně chrchlající děti. Mám děti ráda. Ale já chytnu vždycky nějakej ten zasranej bacil a druhý den ležím v horečkách a nemůžu se hnout! A za to mi ta karta vážně nestála. Nehledě na to, že všichni v čekárně na mě koukali, jako na exota.

Tak po hodině jsem i s kartou pelášila domů a byla jsem ráda, že se na mně zatím žádný bacil neprojevil. Být dospělá je někdy opravdu strašná fuška.

P.S.: Ten obrázek vážně vypadá divně. A má práce to rozhodně není!

Ha!

Ha! Tak přece jenom!
Přece jenom jsem se dokopala k nějaké té činnosti související se školou.

Co jsem udělala? Seminární práci do dějepisu! Juchůůů....

*radostně poskakuje po pokoji*

Ale dalo mi to fakt práci. No... upravit mou seminárku z loňského roku dalo fakticky strašnou práci. Hele, já nepoužila tutéž semirnáku... já z ní jen vycucla to potřebné - tedy W. Churchilla. A jsem s tou prací docela spokojená. Ale jen docela. Má 12 stránek a děsně divný úvod se závěrem.

Když mě tak příšerně nebaví psát do úvodu - Vybrala jsem si toho téma seminární práce, protože... - nebo v závěru - Při tvorbě seminární práce jsem se toho hodně dozvěděla o W. Churchillovi, je ho životě a jeho politice... Vždyť je snad jasné, že jsem si vybrala Churchilla kvůli jeho jménu a jeho činům! Tak proč mám ze sebe ještě k tom udělat debila, když se snažím seminárk unějak uvést a pak i uzavřít. Prostě blbost. Fakt. Kdo tohleto vymyslel je asi totální pošuk. Nebo chce týrat nebohé studenty, co jsou tak vystresovaní, že už neví, co by kam napsali, aby to vypadalo dobře.

Prostě seminárky fuj!