Bilance roku 2007 ?

No, pokusit se o nějakou tu bilanci roku 2007 bych se snad mohla pokusit... Jenže... ono se toho událo tolik, že si můj mozek momentálně pamatuje jen to, co se stalo tak od září. Ani v těch posledních měsících toho nebylo zrovna málo... ale že by se mi to tu chtělo vypisovat? To teda ani náhodou...

Prostě a jednoduše... Rok 2007 bude za chvíli pryč a nastane rok nový, tentokráte ale přechodný. Akorát pro můj ročník to bdue rok zlomový. Čeká mě zkouška dospělosti, na kterou se vážně moc netěším. Ale horší budou NSZ - to zase přijdu na to, že jsem totální debil ^^ Tak ale co... i jiní s tím dokážou žít.

Letošní Vánoce jsou opravdu hodně odlišné od těch minulých. A netvrdím to jenom já. Pro mě byly letošní svátky velkým zklamáním, ale i to holt k životu patří. Jen mě štve, že jsem nemocná. Celé svátky jsem se těm bacilům vyhýbala a do soboty se mi to i dařilo. Pak mě zachvátila ta mrcha jménem horečka a už jsem se vezla. Je to o to horší, že sjem an Silvestra byla domluvená s Kivi, že jej strávím s ním. A místo toho sedím v dece u televize, popíjím čaj a povídám si sama se sebou, protože tatík spí v posteli, ségra čučí do monitoru compu a mamča mi místy usíná u televize. Inu... není nad pravý rodinný sejšn! Tak ale... abych nebyla zase tak pesimistická: Děkuju všem za to, že mě mají alespoň trochu rádi. ( I když vím, že si to tu stejně nepřečtou ^^)

Rok 007 byl rokem Jamese Bonda a je čas mu udělat pápá...

takže pápá

Jede se dál...

Co říci ke Štědrému večeru? Jen že se splnilo to, co jsem předpokládala. Ne, že bych nebyla vděčná za všechno to, co jsem pod stromečkem našla... ale znáte to... většina z toho mě nijak zvlášť nenadchla.

Bude to asi tím, že polovina dárků by se spíše hodila pro 15-ti letou holku... a ne pro skoro 19-ti letou žábu ^^ Ále co... pár dnů po nadílce jsem byla poněkud smutná a tak vůbec... ale co se dá dělat.

Nemůžu za to, že mě má rodina de facto nezná. Spíš se děsím příštího roku.

Snad by vážně bylo lepší, abych dostala jenom peníze a za ty si pak koupila, co budu chtít. Tím by se vyřešilo to mé zklamání. Mou depresi samosebou zvětšovala má rodina. Třešničkou na dortu bylo, když jsem si řekla, že přece jednou na svátky si můžu s chlapama z naší rodiny trochu popít. No ne? Věk na to už dávno mám... Mno, jenže celá rodina (vážně všichni) se strašně divili a tvrdili, že mi bude špatně. Do prdele! Jako bych se sakra nemohla napít! Je tohleto normální? Pak se dlouho divili, že mi tím mícháním chlastu vážně nebylo blbě. Amatéři... Ovšem nejlepší bylo tvrzení, že si tím hclastem likviduju mozkové buňky. No a co? Jsem s nervama v kýblu, tak si sakra nějaké ty mozkové buňky zlikviduju!

Je už pátek a já do té školy mám hotovo hodně málo. Jen jsem ráda, že se mi podařilo napsat fejeton, co se jako fejeton vůbec netváří. A to chci prosím pěkně studovat žurnalistiku! Jsem v loji... zase... Tyhlety svátky jsou pro mě jedním velkým fiaskem, z velké části zapříněným mou častokrát necitlivou rodinou (otázky typu Co ti je? nenávidím).

Ale jsem dost zvědavá na Silvestr. Uvažuju o tom, že zajedu do Petrovic za Kivi (ona mi vyhrožuje!)... alespoň vypadnu tady z tohodle prostředí. Cítím se doma jako v kleci. Tak ale... třeba se to časem zlepší.

Zasrané Vánoce

UPOZORNĚNÍ: Následující řádky, ať si nečte nikdo z mé rodiny, žádný můj kamarád a tak vůbec. Tyto řádky byly sepsány jen za účelem ponadávání si na všechny a na všechno, proto bych nechtěla nikoho urazit. Jen se vyřvat!

Vážně začínám sdílet názory některých blogařů (to je strašný název... nikdy jsem si nemyslela, že ho snad řeknu... nebo že se do takovéhle skupiny snad budu někdy řadit...) Jen tak jsem projížděla blogy a narazila na kopu příspěvků typu "Zku*vené Vánoce" / "Zasrané Vánoce" / "Do prdele s Vánocemi" atd. A... přidávám se k nim.

Zjišťuji, že mají v lecčem pravdu. Vánoce už dávno nejsou svátky klidu (jestli vůbec někdy byly) - ale svátky nekonečného stresu a hádek. Jste vystresovaní z toho, že jste nenakoupili všechny dárky, které jste původně měli v plánu - že jste na to neměli dostatečné množství peněz - že nestihnete upéct cukroví (jděte někam s cukrovím... stejně s tím je mnohem víc starostí, než slastí (?) a navíc to potom už nikdo nejí, takže to zbyde pomalu až na Velikonoce... či déle) - že nestihnete pouklízet barák (hele, příští rok fakt už na vánoční úklid nehraju -.- / úklizet by se mělo po celý rok a v menších dávkách... pak se vám nestane, že musíte pucovat dveře, ničit pavučiny s obrovskými pavouky - ještě že nemám strach z pavouků - utírat ty nánosy prachu a kdesicosi!).

Nejvíc ze všeho mě letos nasrala má rodina. Prostě nedokážou pochopit, že jsem na Vánoce dostala hromadu úkolů ze školy a že vážně nemám čas na to, abych pomáhala s těmi blbostmi. No, dopadlo to tak, že pomáhat musím a ještě to mám všechno od rodiny vyčteno a k práci do školy jsem se ještě neodstala. Navíc se ujišťuji v tom, že má sestra je rozmazlená mrcha, která umí dost dobře využít situace tak, že nakonec jako ta špatná vypadám zase já. Furt tu po sobě štěkaj a mě z toho bolí hlava. To jsou opravdu krásné Vánoce.

Vždycky jsem měla ráda balení dárků - takže jsem je všechny letos pobalila já - kromě těch, co mají být pro mě. Má sestra mi pomohla jen "aby se neřeklo" - to znamená, že jsem to vážně pobalila všechno já. Navíc jsem došla k názoru, že mě má rodina vůbec nezná... vážně. Ale co, pěkně se tady vypíšu, pak mě to snad pustí a nebude mě to v myšlenkách neustále obtěžovat. Vždyť s nimi žiju už skoro 19 let! Tak jak je sakra možné, že neznají mé zájmy? Neví, co mě baví? Já můžu o každém členovi z rodiny říct, co má rád a co ho baví - tudíž pro mě není tak strašně těžké, najít jim dárky pod vánoční stromeček. Ale... děsím se toho, co pod stromečkem najdu já.

Jasně... Vánoce nejsou jen o dávání dárků a tak vůbec. Mají to být svátky klidu a blablabla Jeden kec vedle druhého... Jistě... dárky by se měly dávat po celý rok a ne jen v jeden den... tak proč to sakra většina lidí dělá podle tradice? Protože se to má? Kruci, teď jsem se zase do všeho zamotala.

Neznají mě ani mí přátelé, jak je vidět... protože by se chovali jinak a tak dále a tak dále... Znám se vůbec já sama? Ale jo... znám... Lidi, ten život je někdy taková otrava -.-

Suma sumárum... dnešní Štědrý večer pro mě bude takříkajíc o hubu...

Pohádkový maratón

A je to zase tady... započalo snad nekonečné pohádkové kolo. Kdo to všechno má stíhat? No já určitě ne.

Stejně většinou jen opakují mě již dávno známé pohádky. Ále co... není se čemu divit. Opakují je kvůli dětem - hlavně kvůli těm menším.

Sere mě to, že je už neděle a já do té zasrané školy nemám udělané žádné maturitní téma (teda okruh), k tomu mám ještě vymyslet fejeton na téma Zapomínání (fakt vtipné... typické) a napsat úkoly do jedné RPG (odkaz na ni tu je).

Kde mám na to sakra vzít čas? Já se neflákám! Nesedím u televize, nepojídám cukroví a neflákám se! Tak proč sakra nemám čas?

Jasně, mám v TV programu podtrhnuté filmy, které bych chtěla vidět a které bych neměla vynechat... ale hovno jsem z toho viděla. Teda... kromě filmu S tebou mě baví svět... to je pro mě prostě klasika, jež prostě nesmím vynechat... Ale o tomto filmu až v samostatném příspěvku někdy jindy...

Vážně by mě zajímalo, jak to lidi děláte, že máte tolik času?

Vánoce jsou tady... prchejte...?

A je to zase tady - jako každý rok. Nastává čas plný nervů, zběsilých sháněk po dárcích a prázdných peněženek. O čem to mluvím? Neříkejte, že nevíte... no přece o Vánocích. O svátcích klidu a pohody, ovšem jen pro některé.

My ostatní smrtelníci svátky klidu a pohody zažíváme jen tak na půl. Sháníme dárky (někteří mnohdy až na poslední chvíli), snažíme se ušetřit (stejně neušetříme, i kdybychom se rozkrájeli), uklízíme svůj dům či byt (proč? protože se to o Vánocích přece má dělat...!), pečeme cukroví, strojíme stromeček a pak totálně vyčerpáni upadneme do postele a takzvaně padneme za vlast. Nebo tak to alespoň vypadá v mnoha českých domácnostech - nebo snad jen u nás? Jsme snad jediná česká výjimka?

Jsem ráda, že všechny (no tak dobře, tak asi 2 mi ještě chybí) dárky už mám koupené, hezky zabalené (nejvíc na dárcích miluju to balení... ) a schované ve skříni, kde čekají na Den D - tedy Štědrý den. Takže jsem relativně v klidu. Proč relativně? Protože ještě mám před sebou víkend plný uklízení a to je vážně otrava... ale co se dá dělat?

Nightwork - Vánoční čas

Dodnes jsem neměla nejmenší tušení o tom, že existuje nějaká nová česká vánoční písnička - stačilo, aby tatík přepnul na mnou toliko nenáviděnou Medúzu (uvádí ji Krajčo, tak proto) a ejhle... byla na světě. Teda... pro ty, kteří vlastní kabelovku a mají Óčko to určitě nic nového není, ale pro mě to byl docela příjemný šok. A tak jsem sedla ka compu a hledala a hledala... až jsem videoklip našla...

Píseň je od skupiny Nigthwork, sídlící na této adrese... videoklip Vánoční čas si tam dokonce můžete stáhnout. Tak hodně zábavy!

Večer ve znamení 4P

Ne, nemám na mysli to 4P marketingu (produkt, prodejní cena, přemisťování zboží aještě něco, na co si nemůžu vzpomenout - neodmaturuju!), alevečer o 4 P... tedy filmy ve znamení P (žádná péčka... prostě filmy s názvy začínající na P).

Můj večer 15. 12. započal filmem Petr Pan (2 P) a skončil Purpurovými řekami číslo 2: Andělé Apokalypsy a mezitím jsem ještě stačila sledovat Patriota - takže to jsou ona tajemná 4 P! A jelikož jsem beznadějný filmový maniak, neodpustím si další kecíky o jednotlivých filmech...

Petr Pan

"Nejslavnější pohádka všech dob."

Ve starém domě uprostřed Londýna vypráví malá Wendy Darling každou noc svým bratrům kouzelné pohádky o šermířských soubojích, úžasných dobrodružstvích a hrůzostrašném kapitánovi Hookovi. Děti se ale samy stanou hrdiny ještě daleko většího dobrodružství, když do jejich pokoje jedné noci vlétne Petr Pan a zavede je skrze rozzářenou noční oblohu až do kouzelné země Nezemě.

Wendy a její bratři si začínají spolu s Petrem Panem a ztracenými chlapci užívat nový život, ve kterém neplatí žádná pravidla dospělých. Během dobrodružných střetů s nebezpečnými piráty, zákeřnými mořskými pannami, obrovským krokodýlem a hrůzným kapitánem Hookem poznávají, co v nich ve skutečnosti je. Konflikt Petra Pana a kapitána Hooka se mezitím blíží k rozhodujícímu souboji.

kapitán Hook: Kdybych byl tebou, vzdal bych se!
Peter Pan: Kdybys byl mnou, byl bych hnusnej!

Peter Pan: Jsem zpátky! Vím, co se stalo s Popelkou. Porazila piráty. Bylo tam bodání, řezaní, mučení! Krváceli a pak spolu žili šťastně.
Drobek: Tak to se mi teda ulevilo.

Zoubek: Musíme být opatrní. Je to tady nebezpečné.
Drobek: Jestli Hook objeví náš úkryt, nadělá z nás sekanou.
Wendy Darlingová: Ó, to je ale strašné!
Zoubek: My se na to těšíme!

Hook: To už není pohádka!

~...~

Purpurové řeky 2: Andělé Apokalypsy

"Ještě temnější, ještě záhadnější."
Mrtvola mužem zaživa zazděného v klášteře v Lotrinsku je pro něj výzvou i posláním odhalit záhadu kruté a neobvyklé vraždy. Esoterické znaky vyryté kolem oběti naznačují zvláštní vražedný rituál. Komisař společně s policistou Redou (svým bývalým žákem) si musí k vyšetřování pozvat specialistku na náboženské rituály.

Reda objeví u kostela polomrtvého dvojníka Krista, který má apokalyptické vize o příchodu andělů, kteří zničí celý svět. Kdo jsou Andělé Apokalypsy? Vyšetřování komplikuje stále se zvyšující počet vražd. Vždy, když dojde k záhadnému zmizení oběti, jsou stopy smazány podivuhodnou nadpřirozenou schopností mnichů kláštera, kteří jsou pod diktátem Otce Vincenta vázáni přísahou mlčení. Vyšetřování je pro komisaře Niemanse a policistu Redu naprosto záhadou až do chvíle, kdy zjistí, že jména i profese obětí se shodují se jmény apoštolů. Dojde opravdu ke dvanácti vraždám podle počtu apoštolů?

~...~

Patriot

"Výpravná dobrodružná podívaná o hrdinovi amerického boje za nezávislost s Melem Gibsonem v titulní roli."

Benjamin Martin (Mel Gibson) je mírumilovný osadník, který chce své nejbližší za každou cenu uchránit před krvavými hrůzami koloniální války. Když ale jeho domov v Jižní Karolíně zpustoší anglická armáda, Benjamin Martin pochopí, že pouze nezávislost Spojených států zajistí jeho rodině klid a bezpečí. Z opatrného farmáře se stává legendární hrdina americké revoluce.

~...~

Můj názor: Patriot je pro mě u taková ta filmová klasika, kterou už člověk zná pomalu nazpaměť a občas se na ni i rád koukne - není nad bitvy...

Purpurové řeky byly sice fajn film, ale místy se mi zdál až moc akční a akčností vůbec celý přeplácaný - nebo se spíš chtěl akčně hodně tvářit. Vážně... není nad zfanatizované mnichy.

Petr Pan byl pro mě rozhodně filmem večera. Přímo jsem se rozplývala při koukání na herce Petra Pana (Jeremy Sumpter) - tak hezký kluk... no jáj... vážně radost na něj pohledět.