úterý 22. ledna 2008

Sereme na to...

0 komentářů

Škola. Pouhých pět písmenek. Vyvolávají ve mně poloviční nechuť - odpor. V hlavě mi výstražně bliká velký černý vykřičník. Mám toho dost. Potřebuju pauzu.
...

Kruciš! Mám pocit, že mi každou chvílí začne v hlavičce blikat errorka. Včerejšek byl takovou konečnou třešničkou na dortu. Od samého rána (měla jsem na 7 a po cestě do školy jsem se děsně bála, což u mě není moc obvyklé... ona Karviná není sice moc bezpečné město, ale kriminalita není zase až tak vysoká - přesto jsem měla strašný strach) mi byly všechny písemky úplně, ale úplně jedno. Nedělala jsem si žádné naděje, že bych snad mohla napsat písemku z fyziky (učivo - vlnová optika) lépe než na 5. Věděla jsem o tom velký kuloví - a vážně mi to bylo úplně jedno. Následovala písemka z biologie (učivo - genetika populací)... doma jsem se sice na to koukla, ale stejně jsem dopředu počítala s jistou 5 - a bylo mi to fuk. A mně vážně písemky nejsou jedno. Kor když se jedná o vysvědčení...

Ale tenhleten den... jsem se projevila jako naprostý flegmoš. Tenhleten stav bych chtěla zažívat častěji, než se stresovat z toho či onoho. Sice jsem ve škole zase tvrdla až do půl čtvrté, ale co...

A dneska? Dneska jsem se dozvěděla, že mám na výzu jen dvě 3, což je docela úspěch. Nic závratného se nestalo. Jen jsem došla k názoru, že teď bych se mohla na pár věcí do rozdávání vysvědčení vykašlat. Známky už jsou uzavřeny, takže bych si stejně už nic neopravila, takže by můj blikající mozek mohl přestat fungovat na sto procent a uchýlit se k takovým... 80.

Takže lidi: Sereme na to... Ono už nějak bude ^^

středa 16. ledna 2008

V jednom kole

0 komentářů

Člověka vážně naštve, když jej někdo k něčemu doslova nutí. A já obvzlášť. Nevím proč, ale nesnáším, když mi někdo diktuje, co mám dělat. Mám sakra vlastní rozum a vlastní svobodnou vůli -.- Mno... ale to stejně nesouvisí s tím, co jsem původně chtěla napsat...

Jelikož je u nás na gymplu 23. (snad to je správné datum) klasifikační porada (poslední před vysvědčením) , profesoři... tedy správněji řečeno - učitelé - se prostě rozhodli, že nám nebohým studentům nedají spát. Takže jsem od pondělka v jendom vířivém kole za druhým. A štve mě, že jsem si ani nemohla napsat nějaký zase rádoby přechytrale trapný příspěvek sem na blog. Ne, že bych byla takovou náruživou bloggerkou (to je strašné slovo -.-), ale tento blog mi zprostředkovává místo k vylévání mého nasraného JÁ.

Rozvrh písemek a zkoušení:
Pondělí - zkoušení z mat. tématu z Aj; písemka z celého pololetí Psychologie
Úterý - písemka z jazyka a lexikologie v Čj; zkoušení z 5 mat. témat v ZSV
Středa - dvě písemky z Aj; čtvrtletka z M
Čtvrtek - písemka z Logiky; čtvrtletka z D; písemka ze 3 mat. témat z D
Pátek - postupné odumírání

Pondělí - zkoušení z mat. tématu z Aj; písemka z Fy; písemka z Bi

Já vím, jako maturantka bych si už pomalu měla začít zvykat. Ale kruciš! Proč se to najednou musí sypat ze všechn možných stran? Kor ještě v předmětech, ze kterých maturovat rozhodně nehodlám? Proč na tom tak bazírují? Copak jim nestačí ty známky, co jsme si nasbírali za uplynulý půlrok? Copak si vážně myslí, že známky z posledního týdne před uzávěrkou na výsledku něco změní? Oprava - jistěže změní... změní se k horšímu!

Navíc mě zaráží fakt, že naše úžasná češtinářka se rozhodla zavalit nás jedním úkolem za druhým. To, co nestihla v mluvnici pořádně probrat, nám teď háže jako na jezdícím pásu. Člověk si na to holt nemůže udělat dostatek času, pokud chce jakž takž dopadat v ostatních maturitních předmětech!

Ta ženská je opravdu blázen! Nehledě na to, že se v poslední době tváří, jako by spolkla všechnu moudrost světa. Na začátku roku přišla s nápadem, že se budeme učit komunikovat. Zadala všem po nějakém tom tématu, který si dotyčný měl vypracovat jako takovou přednášku a pak o svém tématu poreferovat zbytku třídy. Následně měla podle plánu probíhat živá diskuze. Výsledek ovšem vypadá úplně jinak. Učitelka nechá referenta chvíli poreferovat, podusit ve vlastní šťávě a pak rozpoutá debatu sama. Sama vše řídí, na skoro vše sama odpovídá (všechno ví, všude byla, všechno viděla...) a vše zakončí nějakým tím mravním ponaučením.

Teď nechápu, jak jsem zrovna tuhle učitelku mohla mít v prváku tak ráda. Co jsem na ní kruciš viděla? Pěstuju si na ní docela silnou averzi - ale dokážu ji hodně dobře skrývat. Je úžasné pozorovat, jak vykládá nové učivo a snaží se nás oblažit svým bohatým slovníkem. Ovšem i mistr tesař se občas utne a v jejím případě se tesař utíná docela často... chudák. Zrovna teď si vzpomínám na slovní spojení s mými bolavými zubami nebo zrovna dneska v tento době.

Ách... anebo to její nesmyslné známkování písemných prací! Člověk by čekal, že by alespoň nějaký ten bod mohl dostat za to, že popsal celé místo pro jednu otázku... alespoň mizerného půl bodu - ale ono NE. Ještě že se to netýká přímo mě - to bodování... ale i tak. Ale 15 minut opěvovat poněkud jednodušší osoby naší třídy za to, že písemku, kterou ti chytří napsali na horší známky (jelikož přípravu podle jejích slov podcenili), napsali na jedničky - no světe zboř se! A ještě svorně prohlašovali, že to mají ze svých hlav - já, jakožto ta chytřejší, jsem jim to vážně nesežrala. Nespravedlnost byla, je a bude...

Jsem si dneska musela nějak víc postěžovat. Za ten týden se to ve mně nahromadilo více než dost. A to jsem tady nadávala jenom na češtinářku. Jindy si zase ponadávám na našeho třídního nebo na naši učitelku biologie. To budou taky pěkně dlouhé přípsěvky. Pravděpodobně to udělám v nejbližší době.

čtvrtek 10. ledna 2008

Opava... Opava...

0 komentářů

Tak... DOD v Opavě byly... zajímavé. Ale bohužel, město mě nijak zvlášť nenadchlo.

Což o to - ani ta naše Karviná není zrovna super místo, ale ta Opava na mě zapůsobila docela negativně.

Nevím proč. Nemám nic proti městu, vážně... vždyť jsem ho ani neviděla celé, ale i ten kousek, co jsem viděla na mě negativně zapůsobil.

No ale musím na druhou stranu říct, že rektorát SLU vypadá vážně dobře - hlavně ta jejich aula. Klobouk dolů, vymakané to tam vážně mají. Na sedadlech se sedí dobře a vytahovací stoleček, který sice místy skřípe, je taky dobře vyřešen.

Plazmové obrazovky (nebo jestli se tomu říká jinak) vypadají taky dost dobře (to slovo nějak hojně používám... že by degenerace mých mozkových buněk?) No ale z těch osvětlení šel docela strach, nechtěla bych pod tím sedět - obvzlášť kdyby to najednou začalo padat.

Tak ale jsem se dozvěděla, že by mě na matematické a fyzikální obory přijali bez přijímaček. Jen škoda že mě ta matematika z fyzikou tak odpuzuje ^^

sobota 5. ledna 2008

Je to tu zase

0 komentářů

Píše se rok 2008, den 3. ledna a čas 8:00 ráno... a já nově vyrážím do školy.

Proč zrovna 8 ráno? Protože mi vyučování začíná až v 8:55 a já se vydávám přes půlku Karviné pěšky, protože nesnáším místní hromadnou dopravu - autobusy.

Vážně nesnáším autobusy. Kdyby tu tak byly tramvaje, nebo trolejbusy... ale ono ne! K tomu všemu kašlu jako starý tuberák a nos mám odřený ze všeho toho smrkání - nejsem ráda nemocná.

Dorazím do školy, sejdu do části budovy, kde se nacházejí skříňky a po pětiminutovém cloumání svou skříňkou se mi daří ji otevřít a strčit tam bundu a boty. A... jde se do třídy. Nic moc nového. Furt stejně ošklivé kxichtíky mých otrávených spolužáků... Namířím si to ke své lavici přímo u katedry. (Nemůžu za to, ale prostě tam letos musím sedět. Jenže... ono to místo má vážně výhody - jsem teď u profáků nějak oblíbená.) Hodím baťoh pod lavici a nastartuju se na další den ve škole.

Ubíhá jedna nudnější hodina za druhou a já se ze školy dostávám domů až okolo půl páté. Není krásnějšího dne než dne stráveného ve škole -.- Ále co... člověk někdy musí přinášet nějaké ty oběti. Časem se mi to určitě vyplatí.

Tak ale proč lezu do školy nachcípaná? Abych příští týden mohla navštívit další dvě města ČR - hlavně jejich univerzity. A to jmenovitě Opava - Slezská univerzita (středa 9.1.08) - a Ostrava - Ostravská univerzita (pátek11.1.08). Jo, další DOD (Dny otevřených dveří). Snad mi na to vystačí finance. 18.1.08 mám v plánu ještě podniknout cestu do Brna - Masarykova univerzita se už strachy třese. Ten studentský život je někdy ale vážně vyčerpávající.

pátek 4. ledna 2008

Zase o rok starší

0 komentářů

Počínaje včerejškem se řadím mezi lidi s věkem 19... A stejně jako loni na sobě nepociťuji nějaké zvláštní změny. Pořád vypadám stejně (ne stejně blbě... jen furt stejně), pořád mám ráda stejné věci a pořád jsem stejně hloupá (ne stejně blbá...)

K narozkám jsem dostala samé praktické věci, které jsem si vybrala už tak půl roku dopředu... takže jsem ani moc překvapená nebyla. Teda až na to umělé šampaňské, které bylo plné bonbónů - tohle jsem vážně nečekala. Já vám nevím, ale posledních pár měsíců nakupuju věci čistě praktické pro můj budoucí život. Asi sama sobě chci vsugerovat to, že se na tu výšku prostě dostanu a basta fidli. Snad budu natolik úspěšná, že se mi to vážně podaří (kruciš... žádný pesimismus, žádný pesimismus) ^^

Tak ale... co si do svého staršího roku přát? Snad jen kopce štěstí...

středa 2. ledna 2008

EMO ?!

0 komentářů
Co o tom tak říct? Dneska si jen tak favíkuju obrázky na Devu od českých autorů (nevím, co mě to popadlo, vyhledávat zrovna obrázky od českých tvůrců) a pak se nějak ocitnu na nějakém blogu, kde se živě diskutuje o EMU. A teď se naskýtá otázka: Být či nebýt?

To je rozhodnutí každého.

Ale rozhodně mě návody Jak být EMO... strašně baví. Ještě víc mě ale baví rozohněné diskuze na téma emo. Já se v emu nevyznám... jeden tvrdí to, jeden tvrdí ono a na netu je tolik zaručených návodů a popisů, že by se z toho jeden zhroutil - jen aby věděl, jak má být správný emo člověk (nebo jak se tato sorta lidí označuje... vážně nevím). Na nějaký ten návod se můžete kouknout tady (místy ironický ^^).

A jak se k pojmu emo staví sama encyklopedie? Konkrétně Wikipedie? Celý článek najdete tady, já sem hodím jen něco...

Emo je americký slangový výraz označující styl oblékání nebo hudby, nebo taky nešťastný a melancholický stav mysli. Jako emo jsou také označování členové „emo scény“ a osoby zapadající do příslušného stereotypu.

Výraz „emo“ je v posledních letech také používán na Internetu jako urážka, vztahovaná na jedince jevící se jako psychicky labilní nebo rozebírající své osobní životy na veřejných diskusních fórech. „Emo“ také bývá používáno k označení depresivních pocitů. „Emo“ styl je také často spojován se sebepoškozování a sebevraždami, které jsou častým tématem písní od „emo“ interpretů a také příspěvků na blozích a diskusních serverech navštěvovaných lidmi hlásícími se k tomuto stylu.
Dále pak existuje také článek (ale v EN), kde říkají, že je emo klut varováním pro rodiče - přečtěte si tady.

Co já a EMO?
Střídala se u mě období, kdy jsem emo docela odsuzovala, období, kdy mi bylo nějaké EMO totálně jedno... a zase období, kdy jsem jich styl chápala a brala, že ke světu prostě patří. V poslední době (to bude určitě tím věkem) jsem dost liberální. Každý z nás si nějakým stylem prošel, někteří u něj zůstali, jiní na něj zapomněli a tak vůbec. Teď je u teenagerů prostě populární emo. Já bych je zase tak neodsuzovala, ale na druhou stranu se jich ani výrazně nezastávala. Každý styl má něco pozitivního a něco negativního. Každý styl má to svoje oblečení, svou hudbu, svůj slang a své názory.

Když někdo chce být emo, ať jsi je... je to jeho volba. Pak se ale musí smířit s tím, že bude většině lidí jenom pro smích. Ale zase by měl být pravým emo a ne jen pozérem, jako tomu tak je ve většině případů. Anebo zase mohou být emaři uvnitř a vůbec ne na venek...

Nebo můžete být jako já:
- chodit v oblečení, jaké se vám líbí a ve kterém se cítíte dobře, bez ohledu na to, jestli se to přiřazuje k nějakému stylu nebo ne
- poslouchat hudbu, která vás zaujme - ať už to textem nebo melodií - bez ohledu na to, za jaký styl se to považuje
- bavit se o věcech, které vás opravdu zajímají

A hlavně si na nic nehrát a být opravdu sám/sama sebou.

úterý 1. ledna 2008

.: Happy New Year :.

0 komentářů

Jo a je to tady, vstupujeme do roku s 8 na konci. V posledním století byly roky s 8 na konci pro náš stát zlomovými. Ne sice všechny roky s 8, ale většina z nich ano.

1918... 1938... 1948... 1968...

A právě rok 2008 bude tím zlomovým hlavně pro mě, jelikož můj život nabere nový směr. A pokud se poštěstí - směr vysoká. Zatím nějakou výraznou změnu necítím. Tu pocítím až 4. ledna, kdy slavím své 19. narozeniny. Jsem zase o rok starší... netrroufám si tvrdit že i chytřejší. Jen nám všem přeji hodně zdraví, štěstí a radosti, protože smutek a smůlu nemá nikdo moc dlouho rád.

Ať je pro mě rok 2008 rokem pěkným!