Co o tom tak říct? Dneska si jen tak favíkuju obrázky na Devu od českých autorů (nevím, co mě to popadlo, vyhledávat zrovna obrázky od českých tvůrců) a pak se nějak ocitnu na nějakém blogu, kde se živě diskutuje o EMU. A teď se naskýtá otázka:
Být či nebýt?To je rozhodnutí každého.
Ale rozhodně mě návody
Jak být EMO... strašně baví. Ještě víc mě ale baví rozohněné diskuze na téma emo. Já se v emu nevyznám... jeden tvrdí to, jeden tvrdí ono a na netu je tolik zaručených návodů a popisů, že by se z toho jeden zhroutil - jen aby věděl, jak má být správný emo člověk (nebo jak se tato sorta lidí označuje... vážně nevím). Na nějaký ten návod se můžete kouknout
tady (místy ironický ^^).
A jak se k pojmu emo staví sama encyklopedie? Konkrétně Wikipedie? Celý článek najdete
tady, já sem hodím jen něco...
Emo je americký slangový výraz označující styl oblékání nebo hudby, nebo taky nešťastný a melancholický stav mysli. Jako emo jsou také označování členové „emo scény“ a osoby zapadající do příslušného stereotypu.
Výraz „emo“ je v posledních letech také používán na Internetu jako urážka, vztahovaná na jedince jevící se jako psychicky labilní nebo rozebírající své osobní životy na veřejných diskusních fórech. „Emo“ také bývá používáno k označení depresivních pocitů. „Emo“ styl je také často spojován se sebepoškozování a sebevraždami, které jsou častým tématem písní od „emo“ interpretů a také příspěvků na blozích a diskusních serverech navštěvovaných lidmi hlásícími se k tomuto stylu.
Dále pak existuje také článek (ale v EN), kde říkají, že je emo klut varováním pro rodiče - přečtěte si
tady.
Střídala se u mě období, kdy jsem emo docela odsuzovala, období, kdy mi bylo nějaké EMO totálně jedno... a zase období, kdy jsem jich styl chápala a brala, že ke světu prostě patří. V poslední době (to bude určitě tím věkem) jsem dost liberální. Každý z nás si nějakým stylem prošel, někteří u něj zůstali, jiní na něj zapomněli a tak vůbec. Teď je u teenagerů prostě populární emo. Já bych je zase tak neodsuzovala, ale na druhou stranu se jich ani výrazně nezastávala. Každý styl má něco pozitivního a něco negativního. Každý styl má to svoje oblečení, svou hudbu, svůj slang a své názory.
Když někdo chce být emo, ať jsi je... je to jeho volba. Pak se ale musí smířit s tím, že bude většině lidí jenom pro smích. Ale zase by měl být pravým emo a ne jen pozérem, jako tomu tak je ve většině případů. Anebo zase mohou být emaři uvnitř a vůbec ne na venek...
Nebo můžete být jako já:
- chodit v oblečení, jaké se vám líbí a ve kterém se cítíte dobře, bez ohledu na to, jestli se to přiřazuje k nějakému stylu nebo ne
- poslouchat hudbu, která vás zaujme - ať už to textem nebo melodií - bez ohledu na to, za jaký styl se to považuje
- bavit se o věcech, které vás opravdu zajímají
A hlavně si na nic nehrát a být opravdu sám/sama sebou.
Počínaje včerejškem se řadím mezi lidi s věkem 19... A stejně jako loni na sobě nepociťuji nějaké zvláštní změny. Pořád vypadám stejně (ne stejně blbě... jen furt stejně), pořád mám ráda stejné věci a pořád jsem stejně hloupá (ne stejně blbá...)
