Chytám druhý dech?

Quoting: D'Artagnan: Vy jste mě střelil!

Rochefort: Výborně, mladíku, skvělý postřeh.

~ Tři mušketýři ~

Drinking: Korunní, pomeranč

Listening: Demi Lovato

Watching: Vřískot 4

Reading: čučím na GoodReads, protože jsem nedávno dočetla knihu a rozhoduju se, co budu číst dál

Anebo třetí... čtvrtý... ani-nevím-kolikátý.

Už je to víc jak rok, kdy jsem naposledy napsala nějaký ten příspěvek na svůj osobní blog. Za tu dobu se toho stalo opravdu hodně a myslím si, že by mi na to jeden příspěvek rozhodně nestačil.

Bloguju už od roku 2007 a to už je pěkný kus. Na tomhle blogu je zaznamenáno plno mých konin a někdy je až trapné pročítat si vše zpětně. Místy je to dokonce i bolestivé, když člověk uváží, co se za tu dobu stalo, kolik lidí se v jeho životě vytstřídalo a jak vlastě postupně dospěl. 

Důlěžité je, že jsem úspěšně dokončila bakalářské studium a získala tak titul. Teď se momentálně plácám v prvním semestru navazujícího a leze mi to pěkně na nervy. Každý týden se přesvědčuju, abych s tím nepraštila. Uklidňuje mě jedině to, že to prý prožívají všichni navazující. Jde o dva roky, to bych snad mohla i vydržet.

Ale těžko říct... protože do toho všeho mám ještě práci. Jupíjajej! Moje první opravdová "vážná" práce. Sice na poloviční úvazek, ale někdy mi přijde, že je to spíš úvazek celý. Nasbírám plno cenných zkušeností a když bude potřeba, půjdu dál.

Další důležitá věc je, že mám své první auto. Tři roky jsem neřídila, takže mám strach vlézt rovnou za volant, ale to se časem poddá. Musím si zařídit jízdy, abych si na to zase vpzomněla. A pak budu paní svého času! Nebo spíš paní svého auta!

Kromě toho se už rok starám o svůj vlastní knižní blog. Ten mi občas dává pěkně zabrat, ale i přesto mě to stále baví. Knihy jsou součástí mého života, které se rozhodně nehodlám vzdát.

Jen bych si přála, abych se konečně mohla více osamostatnit. Některé věci už mi začínají dost silně brnkat na nervy a já jsem taky jenom člověk. Potřebuju svůj vlastní prostor a někoho, kdo by mě měl rád takovou, jaká jsem.

Nejspíš je na čase, abych si zase začala psát svůj vlastní internetový deníček, abych ze sebe tu frustraci dostala. A abych se pak mohla věnovat nejen škole, práci, autu a blogu... ale taky psaní mé vlastní knihy. Protože psaní mě vážně baví.

Říkal si hurikáááán...

Quoting: "Be who you are and say what you feel, because those who mind don't matter, and those who matter don't mind." 

~ Dr. Seuss ~

Drinking: still... Bonaqua

Listening: GLEE Xmas songs

Watching: YouTube

Reading: Tornment - Kate Lauren

!!! Goodreads !!!

 again

Tak jo, abych pravdu řekla, snažím se, seč můžu... 

A vychází mi všechno, jak bych si přála?

Ne.

Ale ono se to zlepší. Určitě.

Včera jsem si konečně sedla a začala psát bakalářku. Sice jsem sepsala jen ubohou první stránku a půl první kapitoly, ale to nevadí. Důležité je přece začít. 

Jsou tu ale jiné věci, které mi jdou docela dobře a rychle. A tím je čtení knížek v angličtině. Díky této momentální zálibě jsem si i pořídila další blog, který je zaměřený jenom na recenzce přečtených knížek. Zatím se to vyvíjí docela dobře a doufám, že to tak bude i pokračovat. Zlepšuju si díky čtení i svou slovní zásobu a to je moc dobře... když uvážím, že už nemám s kým praktikovat mluvenou angličtinu v běžném životě.

Semestr je už skoro v polovině, průběžné testy jsem měla jenom dva a oba jsem jakž takž zvládla. Musím ještě vypracovat pár seminárek... a mnohem víc se věnovat své bakalářské práci.

Ne, že by se mi chtělo.

V jednom momentu pomatení mysli a všech mých nesmyslných smyslů... jsem si založila blog Jak přežít Ameriku, kde si chci sepsat veškeré myšlenky, postřehy... a samozřejmě i deník... z mého pobytu v Americe. Do Zážitkovníku, který byl kdysi založený hlavně kvůli tomu, udělám spíš blog o našich zážitcích apod. Jeden z nejbližších zážitků bude tzv. Fajný večer u Michala na kolejích :D A dále... Vánoční jarmarkobraní - prvně směr Olomouc!

Doufám, že tyto Vánoce budou lepší než ty loňské.

Soo many books - soo little time...

Quoting: "Checkmate, bitch!" 

~ Spirit Bound (VA series), Richelle Mead ~

Drinking: Bonaqua

Listening: web rádio - Energysoundtrack

Watching: YouTube

Reading: Alex Flinn - A Kiss in Time

!!! Goodreads !!!

Nejspíš jsem se zcvokla.
....

Zcela určitě.

....

V říjnu jsem díky prohledávání českých internetových vln kvůli jedné knížce narazila na několika blozích (?skloňuje se to tak?) na jistou komunitu pro čtenáře. Myslela jsem, že štěstím umřu, když jsem se mohla přihlásit do celosvětové komunity lidí, kteří si vedou své internetové knihovničky, píšou komentáře k přečteným knihám, dávají si do různých záložek knížky, které přečetli, čtou, chystají se číst, které je nebavily... a tak vůbec.

No, od chvíle, kdy jsem se zaregistrovala, se ta stránka pro mě stala jakousi drogou. Díky Americe jsem si zvykla mnohem víc na čtení v angličtině, takže si vyhledávám a dávám do "záložek" knížky, které bych si chtěla přečíst. Nějak se zaměřuju na YA (Young Adult - adolescenti, mládež) knihy. Děje knih se většinou točí okolo nadpřirozena a lásky... *muck* A když nějakou knížku dočtu, snažím se o ní napsat jakési mé review do mého dalšího blogu tady na Bloggeru - Knihovnička. Není tam toho zatím moc, protože přelouskat nějakou cca 400 stránkovou knížku v angličtině není zrovna nejlehčí, že. Ale snažím se. A proč to vůbec dělám? Protože mě to prostě baví.... A doufám, že mě to i dlouho bavit bude.

A dáááááál....?

Quoting: Měl bys plavat, měl bys plavat, měl bys plááávat... plááváat... plááávat... Když už nevíš co, tak plav...
Drinking: Milk
Listening: Michal David a Ich Troje
Watching: GLEE
Reading: Průvodce USA a Google

Je právě tolik, kolik je a vaše oblíbená bloggovací stanice Syki se opět uvelebila u počítače, aby zase sepsala nějaký gag. 

Co se událo nového? 

Polské letadlo spadlo. Vyrojilo se plno spekulací, kdo za to může. Nedávno polská strana zveřejnila přepis záznamu z černých skříněk, ve kterých to nevyznívá lichotivě zrovna polským pilotům. Kdoví jak to nakonec vůbec bylo... Beztak se to nikdy nedozvíme, stejně jako se nedozvíme, jak to bylo s vraždou Kennedyho...

Za 3 dny odlétám směr Amééérika...

Bojím se? Zatím ne. To přijde v den odletu - 9.6.2010 - to budu posraná strachy beztak :D

Se zkouškami jsem na tom zatím dobře - 8 je hotových, na výsledek jedné si budu muset počkat na pondělí a v pondělí mě čeká 10. - a poslední. Doufám, že mi to všechno hezky vyjde a udělám je všechny. Nechce se mi ty dva předměty opakovat v třeťáku...

Dneska jsem si dobalovala kufr. Už je tam 98% věcí, které chci mít zabalené... ještě něco malinko zbývá. Doufám, že ten kufr bude vážit takových 20 kilo a víc nieee, bo nieviem, co bych vyhodila....

Do kempu se těším. Snad tam lidi budou fajn a jídlo ucházející (jen ne samé hamburgery a hot dogy! chci zhubnout!). Jen mám obavy z toho cestování... abych to všechno zvládla atd.

Díky té za*rané islandské sopce máme hodně deštivé počasí. A díky neustálým vydatným dešťům se Karviná stala prakticky ostrovem, jelikož jsme díky vodě byli kompletně odříznutí. Upřímně.... nechápu lidi, kteří jen kroutí hlavou a opovržlivě říkají, že nechápou, proč tady místní lidé tak stresují a mají strach. Víte, milí pitomci, voda je nebezpečný živel. Nikdy před ní neutečete. Ano, můžete se evakuovat, ale jakmile se vrátíte do svého vodou zničeného domu, je vám tak smutno a chce se vám brečet, že jste o všechno přišli... že vám voda podemlela základy a budete muset strhnout barák... že to bude stát plno peněz... - a přitom ani nemáte barák v zátopové oblasti... No, je to opravdu hnus... A vy všichni, co se jen posmíváte a máte blbé kecy, vám všem bych přála nějakou takovou vysokou vodu, abyste poznali, jaké to je. Šmejdi!

Ségra udělala maturu. Hmmm... no tak congratz -.- Ale dost se divím... s tím, jakým stylem se učila. No, nejspíš bude něco pravdy na tom, že Obchodka bude jiná úroveň. Výrazně nižší než gympl... Ale zase mít 4 z angličtiny... -> OMG! Pro mě něco nemyslitelného. Ne, že bych byla na anglinu machr, ale zbožňuju ji... a doufám, že se v ní o hodně zlepším díky pobytu v USA...

Dneska máme big oslavu. Slavíme narozky tatíky, svátek mamky a maturu ségry... a zbytek naší hotentotské rodinky dorazí už na oběd, který beztak náležitě zkritizují. To známe... ani nitka nezůstane suchá... To bude kritiky a kritiky. Už mi tady z toho šibe. Ale počítám, že v USA se mi po nich bude stýskat ^^

Zároveň jsem zjistila, že nemůžete věřit nikomu jinému než sami sobě. Je to smutné, ale je to tak. O někom si myslíte, že ho znáte a že vás už nic nemůže překvapit - ale opak je pravdou. A to překvapení vás někdy pěkně srazí do kolen. Lidi jsou fakticky hyeny... Ozvou se, jen když něco potřebují a vymačkají vás do poslední kapky... a ani nepoděkují! Já si furt říkám, že jsem prostě blbka. Že se pokaždé nechám takhle využít a že si nechám takhle ubližovat. Jenže já už se asi těžko změním. Prostě jsem člověk, který pomáhá ostatním, protože to je jeho přirozenost. Možná mě ta Amerika vycepuje! To by bylo jenom dobře. Takhle to totiž už dál nejde. Abych já robila skoro všechno a ostatní hovno. No dobře, nemůžu za to, že jsem puntičkář a chci to mít všechno dobře minimálně na 98%... Co je na tom tak těžkého? Udělat něco správně... pche...

Celý tenhle příspěvek vyznívá docela podivně. Pár posledních měsíců jsem v takovém časovém pressu a stresu, že nemám čas na to, abych si sedla a něco sem napsala. A přitom toho mám na srdci opravdu hodně. Snad se v Amééérice dostanu k připojení a budu psát co nejčastěji to půjde...

Tak vzhůůůru do oblak!

Upřímnou soustrast Polsku

Dnes ráno zemřelo 96 osob na palubě polského vládního speciálního letadla TU 154. Letadlo havarovalo při neúspěšném pokusu o přistání na ruském letišti Smolensk. V mlze zavadilo o stromy, spadlo, rozbilo se na několik částí a začalo hořet. 

Letadlo se pokusilo přistát celkem čtyřikrát, kvůli mlze se mu to ale nepovedlo, pilot to tedy zkoušel znova. Podle informací zpravodaje České televize dostal pilot letadla doporučení přistát v běloruském Minsku nebo v Moskvě, rozhodl se ale zkusit přistát znovu, ačkoliv letiště bylo právě kvůli mlze uzavřeno.

Podle svědků letěl stroj nízko nad zemí a byl nakloněný doleva. Křídlem zavadil o strom a pak narazil do země, vyryl v ní hluboký příkop, pak se letadlo roztříštilo a začalo hořet. Jeden ze záchranářů prý říkal, že nemá smysl posílat sanitky.

Prezident letěl do Ruska uctít oběti katyňského masakru, byl na palubě i se svou ženou. Podle informací polských deníků záchranáři vynášejí z trosek letadla oběti. Celý prostor je uzavřený a nikdo se k němu nesmí přiblížit.

V letadle TU 154 byli i guvernér polské centrální banky Slawomir Skrypek, vojenští hodnostáři, duchovní a novináři.

A proč se prezident a vysocí hodnostáři vydali do Katyně?

Prezident Kaczyńsky byl na cestě do Smolenska na západě Ruska. Měl uctít památku zastřelených polských důstojníků v katyňském lese v roce 1940. Zločin provedla ruská tajná policie NKVD.

Důstojníci padli do sovětského zajetí v rámci dělení Polska mezi nacistické Německo a Sovětský svaz v září 1939 na základě paktu Molotov-Ribbentrop o neútočení mezi oběma velmocemi. NKVD v Katyni i na jiných místech na jaře 1940 postřílela na 22 000 Poláků, kromě důstojníků také intelektuály nebo policisty.

Sovětský svaz z masakru až do roku 1990 obviňoval nacistické Německo.

Když jsem to ráno slyšela a pak i na ČT24 i viděla, naskočila mi husina a měla jsem na krajíčku... škoda těch lidských životů. Spekuluje se o kdečem - že pilota nutil polský prezident přistát za každou cenu, že byl letoun starý na takový let... apod. Už se našly černé skříňky, našlo se i tělo prezidenta... Poláci mají národní smutek, není se čemu divit. Polsko opět přišlo o vysoké vedení, jako kdysi v Katyni. Paradoxně ve stejný den... Upřímnou soustratst.

Alenka v říši divů

Film, na který jsem se tolik těšila, mám už za sebou. Pocity? Úžasné! Ale naprosto nevhodné pro děti... 

A proto nechápu, proč je film "prodáván" s nálapkou "pro děti". Už to, že to točil Burton, by mělo dospělé trknout a netahat na to do kina děti. Jenže většinu to netrkne, takže jsem měla spíš hrůzu ze smějících se dětí, než z filmu.

A proč z těch dětí? Protože se většina z nich smála násilnickým scénám, což moje hlava fakt nepobírala. To je tou dobou...  

Film byl ale celkově úžasný. Užila jsem si ho od začátku do konce! Hudba byla perfektní... Obraz byl perfektní... Burton je perfektní... 

A opravdu nechápu, proč ten film v tolika recenzích pohaněli...

Neuč se, život tě naučí!

Quoting: I pád na držku je pohyb dopředu!

Drinking: Coke

Listening: Almost Alice - OST

Watching: BBC drama

Reading: Označená - P.C. Castová a Kristin Castová

Hmmm... co jsem dneska dělala? Dneska jsem si změnila vzhledy svých 3 blogů (Dřystovník, Zážitkovník a Knižní doupě) - jsem cvok, já vím... whatever ^^

Dneska mamka udělala tu zkoušku z ekonomických teorií, kterých se tolik bála. Už to má z krku. Za to moje sestra měla dneska zase svůj den. Od rána agresivní až hrůza, přitom jsem jí nedala žádný důvod a při obědě po mně štěkala - pipka. Nevím, co jí furt žere, ale vážně mě to už nebaví. Pipka. Jako chápu, že má letos maturitní ročník, jenže to by se taky měla začít víc učit, jinak dopadne dost blbě.

Večer bych měla jít do kina na Alenku. Těším se jako malá... Tak doufám, že to bude stát za to!

Víte co, asi taky začnu používat to UNAGI :D

A konečně jsem sem doplnila všechny mé zápisy do blogu a mám to konečně kompletníííí... BAZINGA!

Jedeme dááál...

Quoting: Mluví-li vzdělanec - poslouchej,

mluví-li přítel - diskutuj,

mluví-li blbec - ... odejdi!

Drinking: Bonaqua

Listening: Almost Alice - OST

Watching: BBC drama

Reading: Označená - P.C. Castová a Kristin Castová

Od úterka je mi blbě, byla jsem doma a školu nechala školou... Takovou bolest hlavy jsem už dlouho nezažila! Už pomalu odeznívá, ale ještě pořád není pryč. Bohužel.

Včera jsem se činila a předělala přednášky z Daní a Ekonomiky obchodu... ale večer jsem byla fest unavená. 

A dneska... dneska jsem si předělávala záznamy ze starého blogu na nový... ještě sem musím doplnit věci z Kecky a bude to snad komplet - jupííí!!!

Objednala jsem si batoh, který si chci vzít do USA... tak by mi během příštího týdne měl dojít - těším se, těším se, těším se...!

A taky se těším na další díly GLEE!

Moc se těším na GLEE!

GLEE

Cesta do USA a zkoušky

Co dělám teď? Krom toho, že se chystám do USA (mám za sebou registraci u agentury, pohovor a teď ještě dodělat a poslat přihlášku) a moc se tam těším... mám zkouškové.

Tento semestr jsem měla 14 předmětů - 8 jich už mám hotových, ještě mi zbývá 6. A řeknu vám, že mě to vůbec, ale vůbec nebaví. Strašně mě to unavuje a chtěla bych to už mít všechno za sebou a úspěšně.

Co doma? Tatík je právě pracovně v Korei asi na tři týdny a doma se mán sype kotel. Takže ho chodím neustále "opravovat", aby nám v zimě topil a ohříval vodu. Všechno mě to už nebaví, fakt...

Žiju?

Vypadá to, že ano...

Rozhodla jsem se vrátit na svůj starý blog, jelikož místo na mé doméně není neomezené... bohužel. Takže to vypadá tak, že sem přehodím všechno, co jsem dosud napsala na svůj blog Kecku... a ze své domény později vytvořím portfólio.

Nebude toho mnoho, protože jsem neměla moc čas něco psát.
Je toho hodně.
Teď jsou sice svátky, ale i tak... no, pokračování příště, teď jdu spinkat.

Jakou knihu máte nejradši?

Proč o tom teď vůbec začínám?

Právě jsem dopřekládala jeden příspěvek Meg, který je celý věnován knihám. Napsala ho na popud jednoho článku v NY Timesech, kde se zabývali četbou současných studentů.

Všechno jsem si to přečetla (jak příspěvek, tak i onen článek a pak ještě jeden z NY Timesů) a musím říct, že mám na věc úplně stejný názor.

Donutilo mě to, zamyslet se nad tím, co za knihy jsem kdy četla. Těžko si pamatuju svou úplně první knihu… ale vždycky jsem měla ke knihám dobrý vztah. Měla jsem je ráda, mám je ráda a budu je mít ráda vždycky.

Ale tak jako všichni ostatní… i já si vybírám, co si přečtu. Mám hodně velký zlozvyk, co se týče knih. Pokaždé si nejdřív přečtu konec a až podle toho se rozhodnu, jestli knihu vůbec budu číst (kupovat) nebo ne. Jo, je to pěkná blbost. Přečíst si konec, aniž bych věděla, o čem je děj knihy… nebo co se stane v průběhu. Přijdu tak vlastně o celou pointu knihy a vůbec přijdu o to radostné očekávání, jak to vlastně skončí.

Ale víte co? Ono to tak vůbec, ale vůbec není… V málokteré knize se na konci dozvíte úplně celý konec a vůbec celý smysl příběhu. Nevím, proč to dělám. Prostě to dělám. Jiní zase knihy očuchávají a až teprve potom se rozhodnou, jestli si ji přečtou. Věřte mi, znám pár takových lidí a myslím si, že je to mnohem nenormálnější než to, co provádím já.

Ve školách existuje něco, co všichni studenti nesnáší. Povinná četba. Opravdu neznám člověka, který by dobrovolně četl všechny knihy, které jsme měli na seznamu doporučené četby. Jo, znám pár vyšinutých lidí, kteří se tomuto stavu docela přibližovali, ale nikdo nebyl takový sebevrah, aby četl VŠECHNO! Pokud někdo takový opravdu byl, nechci to vědět. Vážně!

Ale zpět k věci… plno knížek z povinné četby jsem četla s odporem a mnohdy ani nedočetla. Všichni jsou celí pryč z Čapka a jeho knih - já ho nesnáším. Jako jo… byl to na svou dobu úžasný člověk. Udělala toho za život hodně, napsal hodně dobrých knih. Ale mě ty jeho knihy neuchvátily. Vůbec. Četla jsem Anglické listy někdy v době po tom, co jsem se sama vrátila ze zájezdu do Anglie… a jo, místy se mi to líbilo… jenže převládaly chvíle, kdy jsem se neskutečně nudila. Ještě že se jednalo o tenkou knížku.

Když to ale vezmu kolem a kolem - přečetla jsem polovinu knih ze seznamu povinné četby. A to jsem na tom oproti svým spolužákům byla hodně dobře. Málokdo z nich vůbec knihy četl - jakékoliv. Čímž je nechci podceňovat, či se nad ně nějak povyšovat… Ale každý máme něco (pravda, já toho mám až moc… opravdu moc) oblíbeného. A u nich se mi nezdálo, že by se jednalo o knihy.

Jak jsem vyrozuměla, tak v Americe mají jistý způsob “bodování” knih. A čtením “dobře obodovaných” knih si nějak zvyšujete skóré ve škole, nebo co to… Podle mě totální hovadina. Jak můžete bodovat knihy? Chápu, máme tu recenze… jo, jasně… Jenže tady se jedná jen o subjektivní vyjádření jedné osoby. Vždycky nad recenzemi kroutím hlavou. Každý má jiný vkus a řídit se recenzemi je, jako by člověk nebyl sám sebou… jako by přijímal názory někoho jiného a pak je bral jako své. Jo, taky si přečtu recenzi, ale abych věděla, o čem to spíš je… ne o tom, jak se to recenzentovi zdá plytké a kýčovité a blablabla. Tak si to přečtu a udělám si snad názor sama, no ne? Jenže pak by recenzenti neměli co žrát…

 Vždyť v tom článku psali, že poslední díl Harryho Pottera má nějaký cca 34 bodů, zatímco Hamlet má nějakých 7. Co to je? Upřímně, pro mě byl poslední díl HP zklamáním a po přečtení Hamleta jsem jen tak ležela v posteli a uvažovala o kdečem. Neptejte se, proč… netuším. Prostě to tak bylo. Neříkám, že je Hamlet lepší než Harry Potter, to je věc vkusu. Ale prostě - BODOVÁNÍ KNIH? Zdá se mi to ujeté.

I teď si pamatuju, jak jsem byla úplně mimo z knihy Na západní frontě klid od Remarquea. Cestu zpátky jsem už ani nečetla, protože jsem z toho měla strach. Já se ráda bojím, proč ne… vždyť jsem četla i poměrně děsivou Carrie od Stephena Kinga. Ale knihy, které líčí surovou válku… ne, to není můj šálek čaje. Avšak má sestra s mým otcem od Remarquea přečetli snad všechno. Brrr… *otřepe se*

Stejně tak mě neokouzlil příběh Juliana Sorela v knize Červený a černý od Stendhala… a to mou kamarádku doslova nadchl natolik, že si knihu půjčila už několikrát a řekla bych, že zná příběh nazpaměť. To mně se víc líbil Evžen Oněgin od Puškina ve filmové podobě.

A to jsem nakousla další věc. Knížky versus filmy. Do je lepší? Jak kdy a jak u čeho. Filmová podoba Pána prstěnů mě bavila mnohem víc, než ta knižní, v níž se snad pět řádků jen oslovují (”Aragorne, syne Arathonův…!” či jak). Kdežto filmový Eragon byl totálně mimo - až na malinkou Saphiru, ta byla k zulíbání.

Těžko říct, jak budu “nutit” své děti číst. Přece jen mám na děti ještě čas… relativně. Ale řekla bych, že je nechám, ať si čtou, co je bude bavit. Najdou si tak oblíbeného autora. Stejně tak, jako já si našla Meg Cabot a teď na ni nedám dopustit.

Prostě ta věc s povinnou četbou a bodováním knih se mi vůbec nelíbí… A řekla jsem si, že si sem asi udělám “seznam knih, které jsem četla” - spolu s mými postřehy a tak vůbec, abych měla přehled o tom, kolik jsem toho kdy přečetla.

PS.: Obrázky doplním později… ať to není tak suché…

Life´s like a road that you travel on…

There´s one day here and the next day gone…

Life is a highway…

I want to ride it all night long…

Mám za sebou rodinnou oslavu. UFF!!! Člověk by nevěřil, jak můžou být někteří lidi hloupí - ale opravdu hloupí. A přitom si hrají na chytré a povyšují se nad ostatní. No, evidentně takoví lidé existují. A není jich zrovna málo. 

Když teď předkládám věci od Meg, sleduju její FaceBook i Twitter… a řeknu vám, že má spoustu perfektních postřehů. Řekla bych, že mi bude povahou asi hodně podobná (jinak bych nečetla její knížky, že). Taky sleduje kdeco…

 

No a díky tomu jsem narazila na fajn stránky The Chive.com, kde najdete plno funny fotek. Takže pokud se potřebujete jen tak rozveselit, nebo se někomu od srdce zasmát… Jste na správném místě.

Tak jsem si to tam tak prolézala… a objevila jsem třeba obrázky hradů, v nichž bychom chtěli žít; anebo obrázky domečků na stromech a ještě i Google vyhledávání. Doporučuju si to tam tak různě projít, budete se divit.

A další dost dobrá stránka, kterou ocení hlavně milovníci koček. I tady se pobavíte.

Hmmm, už delší dobu chci napsat, jak šíleně mě štve jedna česká reklama. A to nová reklama pro prodej čaje Aquila. Reklamní motto je Aquila tea.m. Češi asi v prodeji dokážou zajít kamkoliv. Pro ty, co neznají původní předlohu, je tohleto opravdu povedená česká reklama (v mezích teda…). Pro ty, kteří předlohu znají, je to hnus. Vážně hnus. 

Matt Harding předvedl něco, co mi prostě vyrazilo dech a nejednou mě to rozbrečelo (nepteje se proč… prostě mě to dojalo). Možná jsem už jeho videa někde dávala, nejsem si jistá. Ale myslím, že neuškodí věci, když je sem znovu postnu.

(Myslím, že zrovna v tomto videu je i Česká republika.)

(Já osobně mám nejradši tento. Vždycky mě dostanou momenty, kdy k němu přiběhnou další lidi a začnou s ním tancovat. Navíc ten song - Garry Schyman - Praan - nemá chybu.)

A teď to porovnejte s českou reklamou na Aquila tea.m… Okopírovaná je hudba, okopírované jsou pohyby (bože, jak jsou stupidní) a okopírovaný je samotný nápad. HNUS! Češi zase zkazili něco pěkného.

Na FaceBooku se proti této reklamě dokonce vytvořila i skupina (samozřejmě, že jsem se přidala). A dokonce je o té reklamě menší diskuze na Diskografii.cz, kam sem tam zajdu pro nějaký text. A odpůrci vymysleli i vlastní logo, které jsem našla jen díky FB stránce. Je perfektní! Moc díky! Určitě stojí za zmínku i tento článek.  Prej “inspirace”… pche! S tím se jděte vycpat. Přečtěte si i komentáře…

FUJ!

Jo a až teprve teď mi došlo, co mělo znamenat to ťukání prstů do dlaní v jedné scéně ve skladišti ve filmu Charlieho andílci 2 - ony si vyťukávaly morseovkou to, co udělají. Kurde! Že mi težtrvalo, než mi to došlo.  Pár let… (V telce dávají druhý díl, tak koukám.)

V úterý školákům začíná škola. Mně až 21.září… ale docela se do ní těším. Dokud mi nezačnou zase průběžné testy, následované zkouškami. To zase budu nadávat a kdesicosi.

Co dál… hmmm… už tak jsem toho napsala dost. Tak zase jindy.

<a> cau, mohl bys mi tohle prelozit do anglictiny? pry jsi odbornik
<a> Velmi bychom ocenili vasi ucast na hlasovani.
<b> We would really appreciate your presence on the vote.
<a> diky, tohle bych asi tezko dal dohromady
<b> thank you, I would hardly put this together
<a> ne, tohle uz nemusis prekladat
<b> no, you don’t need to translate this
<a> jak chces ale ted nemas sanci
<b> as you wish but you have no chance now
<a> v prdeli je tma
<a> i kdyby tam okna byly
<a> vetry by je vymlatily
* b is thinking…
<a> a nezapomen na rymy
<b> there is darkness in the ass
<b> and even if there windows was
<b> winds would surely break the glass
<b> and don’t forget about the rhymes
<a> chlape ty jsi blazen

 

Jsem pilná jako včelička

A to jako vážně.

<TeXaN> jakej ma maximalni dosah BT? v idealnich podminkach
<TeXaN> resp projde mi skrz zed a jeste 15m na zahradu?
<Unimatrix325> pokud BT znamena bitevni tank, pak ano

Pustila jsem se do zaplňování webu o Meg, protože jsem na něj nešáhla už opravdu, orpavdu dlouho… A jak to tak vypadá, tak o jeho zaplňování se budu muset postarat sama. Takže jsem udělala rozcestníky knížkám a přeložila pár Meggiiných zápisů z deníku.

Mám Meg moc ráda a překládání jejích zápisků je skoro takové, jako čtení jejích knížek. Má pro vyprávění prostě talent. Škoda, že jsem nezačala s překládáním dřív. Objevila jsem v příspěvcích plno zajímavostí. Třeba i takové mini recenze na knížky, filmy a tak vůbec.

A právě díky jednomu takovému příspěvku jsem kápla na nový hudební, taneční a kdovíco ještě film, který má jít v září do kin. Má několik trailerů a všechny se mi líbí. Tohleto je film přesně podle mého gusta.

A dál jsem díky Meg přišla na další dvě autorky, jejichž knihy by se mi mohly vážně líbit. Jenže… jak už to tak bývá… do češtiny ještě přeloženy nebyly a kdybych si je měla kupovat v angličtině, v tvrdé vazbě (pá čty paperbacky hovno vydrží), vyšly by mě hodně draze. Ale nejspíš mi nic jiného nezbyde. Jen musím nějak přesvědčit naše, že bych ty knížky chtěla pod stromeček… uvidíme, třeba se mi to podaří.

Jedná se o knihu Gorgeous od Rachel Vail a pak knihu Sea Change od Aimee Friedman.

<a> Cus, proč jsi nebyl dneska ve škole?
<b> To neuvěříš, co se mi stalo!!! Že jo, jdu na vlak, co je po osmý v Brně. ECčko, pohodlný sedadla, kupé prázdný, uvelebím se. Průvodčí mě checkne za Pardubkama, tak si chci na chvíli schrupnout… Najednou cítím, jak mi vibruje mobil, říkám si: “Kterej ko*ot mi píše takhle brzo ráno?!”, vytáhnu telefon a na tam zpráva: “Welcome to Hungary!” Podívám se na hodinky a ono je poledne!
<a> Si děláš prdel?!  A cos dělal?!
<b> No co! Vystoupil jsem v Budapešti, poslal odtamtud pár pohledů, protože tohle by mi lidi nevěřili a jel zpátky! Ještěže přišla ta SMSka, ten vlak jinak jede až do Bělehradu!

Když vám o rok mladší člověk na pozdrav odvětí “Dobrý den!”…

… a následně vám začne vykat. To si člověk pak připadá tak strašně starý…

V poslední době se toho stalo sakra hodně.  Ani nevím, kde bych měla začít a přitom nic pro mě důležitého nevynechat. Ale jak se znám… tak jistojistě něco vynechám. Pokusím se však co nejstručněji shrnout, co se v mém životě událo od mého posledního příspěvku.

Mamka se ze zánětu ledvin s největší pravděpodobností vyléčila. Načež jsem jí tedy donutila si zajít k doktorovi s jiným problémem, který ji trápí tak čtyři roky v kuse asi už. Nebudu to tady popisovat, jen řeknu… že si myslím, že měla jít k doktorovi už dávno. Už byla na dvou docela nepříjemných vyšetřeních. Moje sestra a můj otec jsou samozřejmě totálně neschopní a ani jeden jí nehlídá a nesekýruje, jelikož má matka je opravdu špatný pacient. Vůbec se neřídíNeřídí se tím, co jí doktor řekl, to teda ani náhodou. A jedině já mám dost rozumu na to, abych jí nutila dodržovat lékařské pokyny. Za což si vždycky vysloužím jen hromadu výčitek a stěžování. Nedávno mě máti označila za gestapačku. Moje segra sem tam s něčím vypomůže, ale spíš se muchluje s tím svým, než by se o mamku pořádně postarala.

Co se týče mé sestry. Tak se stalo to, co jsem předpokládala. Má sestra jako brigádnice totálně pohořela a už první den práce psala smsky mamce a volala jí, že to tam je příšerné. Takže samo sebou z toho byla máti docela mimo. Já chápu, že to prostředí nemuselo být zrovna košér, ale má sestra je totálně nespolečenský člověk. Ona i ten její amant. Jestli se ti dva jednou nedejbože dají dohromady - no potěš koště. A místo toho, aby tam byla na dva trunusy, jela už po prvních deseti dnech domů. A od té doby, co se vrátila… je nesnesitelnější než kdy dřív. Ale samozřejmě je všechno špatné doma má vina… a jako vždy jsem mrcha. No co, vrásky si z nich dělat nebudu.

Další rodinná perlička - má teta si nedávno pořídila druhé dítě (to první má 15 let). Je to holčička a jmenuje se Barborka (nevím, jestli jsem to sem někam psala a pročítat příspěvky se  mi nechce). A světe div se, většina mé rodiny tu malou snad chce sníst zaživa. Furt jí pusinkují, mačkají… a dokonce to vypadá, že ji í lížou. Prostě je to celé tak trochu… ujeté. Já jsem s tetou neměla nikdy moc dobrý (spíš žádný), takže mě má o dvacet let mladší sestřenka vážně nebere. A to totálně. Jasně, mám moc ráda děti - mé neteře mám moc ráda… Ale Barborka je mi v podstatě putna. Vím, že to dítě za to nemůže… a že bezesporu přijde o pozornost úžasné osoby, kterou jsem (*rozchchechtá se*)… ale prostě to tak cítím. Tečka.

Šestý Harry Potter se mi moc líbil. Nakonec jsme do toho Cinestaru jeli. Já jsem si před filmem prošla pár obchodů, něco si koupila, najedli jsme se… a pak šli na film. Naši v sále na střídačku pochrupovali. Ale já byla z filmu nadšená a z vysoka prdím na ty, kteří film odsuzují. Nevím, co čekali. Já čekala přesně to, co jsem dostala.

Můj pokoj je už konečně hotový. Jsem z něj naprosto unešená, štěstím bez sebe, nadšená a tak vůbec… zamilovala jsem se do svého pokoje.  Využila jsem toho, že jsme se chystali vymalovat pokoj, takže jsem se všemi zásuvkami, přihrádkami a zákoutími prohrabala a pořádně v něm udělala čistku. A to komplet. Byl to takový můj očistný rituál, řekla bych. Vyklízení mi sice trvalo docela dlouho, ale konečný výsledek byl perfektní. Dokonce jsem si zdi napoprvé i sama vymalovala. Podruhé už to udělala tatík, jelikož jsem měla docela strach z toho, že přetáhnu ty čáry, co jsem si v pokoji navymýšlela. Poslední fází u malování bylo lepení ozdobné bordury, Řeknu vám, že to byla sakra piplačka. Uklízení toho svinčíku po malování taky nebylo nic moc úžasného.

A jak jsem na tom s weby? Prozatím asi nijak. Dodělala jsem grafiku nových školních novin HO, vytvořila jsem návod na Google pro StR na HO, snažím se dát nějak do kupy web o StR (ale včera se mi to nějak celé potentononc… takže jsem se fest nasrala) a po dlouhatánské době jsem si řekla, že by nebylo špatné, kdybych fakticky s těmi svými weby něco provedla.

Nedávno jsem si koupila 4 knížky Meg, které u nás byly přeložené co češtiny a momentálně se má sbírka jejích knih skládá z 24 knih v českém jazyce a z 1 knihy v jazyce anglickém. A právě sbírku v angličtině si chci rozšířit. Bohužel to vypadá tak, že se o web o Meg budu starat sama a asi tam ani nikdo nezavítá a nepotěší mě nějakým komentářem. Ale web o Meg Cabot byl vždykcy mým snem a já jej prostě uskutečním.

Nedávno jsem si koupila nové kosmetické přípravky velice oblíbené americké značky NYX. A musím říct, že jsem s nimi nad míru spokojená a chci si svou kosmetiku pořádně rozšířit. Nemusím být ošklivé káčátko… labuť ze mě sice nebude… ale proč bych se nemohla cítit dobře.

Řekni, až se Ti svět začne líbit…

Prapodivný nadpis, není-liž pravda…

Přesto bych řekla, že tak nějak dokáže perfektně vystihnout to, co se za tu krátkou chvíli událo.

Ne, nestalo se nic strašného - zatím. Doufám ale, že se v budoucnu ani nic strašného nestane. Myslím, že lidové rčení “Když se sere - tak se sere…” se mé rodiny momentálně drží jako klíště. A vypadá to, že se v blízké době hned tak nepustí. Co že se to děje?

Inu, moje mamka je nemocná. Tak se dva týdny sama “léčila”… až se úspěšně vyléčila k zánětu ledvin. A to velice, velice ošklivému, jak jí snad tvrdila doktorka. Prý se může z tohohle zánětu léčit až tři týdny. Snad se jí podaří vyléčit se za jeden, ať se netrápí moc dlouho. Jelikož je grogy, starám se o ni (samozřejmě i má sestra, ale nic moc… abych na rovinu řekla… ale neřešme to).

Sestra mi v úterý odjíždí na brigádu na tábor, kde bude cca 20 dnů pracovat jako uklízečka. No, doufám, že to přežije. Prostě si myslím, že není dělaná na to, aby fakt pracovala… brigádničila… ale možná ji podeňuju - jen možná. A jelikož ji do Ovy (odkud pak odjíždí s dětmi na tábor) musí tatík dovézt, vypadá to tak, že bychom to snad mohli psojit i s příjemnou návštěvou tamního CineStaru (ve Futuru). A ano, zašli bychom si na HP šestku. Už minule jsem říkala, že se SAKRA těším. Bohužel to ale vypadá tak, že tam asi ani nepůjdeme, páč mamča je fakt KO. No, jasně, že mě to mrzí… ale co nadělám. Přežiju to, přežila jsem i horší věci… a tady jde “jen” o film.

Ohledně filmu… plno mých známých už na něm bylo. A polovina byla naprosto unešená a ta druhá… to přijala tak nějak… vlažně. Ale já na ně všechny kašlu a obrázek si udělám sama. S pětkou jsem byla nanejvýš spokojená a myslím, že u šestky se budu rozplývat taky 

S pokojem to vypadá tak… že se nejdřív vymaluje pokoj ségry (jo, jsem strašně nadšená…) a až pak můj. No, komentovat to víc nebudu. Ani jsem nečekala jiný přístup. Ale co… můžu být ráda, že k tomu malování vůbec dojde, že 

Weby… vypadá to s nimi všelijak. Díky tomu teplu se v mém pokoji pomalu nedá vydržet. Takže se ani nedivím tomu, že se mi pomalu do ničeho ani nechce. Ale já se překonám a udělám to, co mám. abych to měla konečně z krku a byla spokojená z toho, jak jsem svou práci vykonala.

V hlavě se mi totiž vyrojilo plno nápadů na další práci a tak vůbec. Holt… kreativní člověk se nezapře. jen, aby mi to vydrželo co nejdýl a abych to dokázala v budoucnu výhodně využít ve svůj prospěch. Což já určitě dokážu 

V poslední době se v Česku rozjela mánie s Twitterem - zcela vážně. Sice se zpožděním, ale po FaceBooku konečně objevili i Twitter. Jen si myslím, že u něj moc lidí neůzstane, jelikož asi tak úplně nepochopili jeho účel, smysl, využití a tak vůbec… Ale psát tu pro a proti Twitteru a FB… no, dělá to plno lidí… možná to taky jednou udělám. Teď se k tomu však nechystám…

A máme tu prázdniny...

Prý vám chvíli před smrtí proletí před očima celý váš život. To možná platí, pokud jste smrtelně nemocný nebo se neotevře padák, ale pokud na vás smrt skočí ze zálohy, pomyslíte jen na jedinou věc… Do prdele…

Co se dělo za těch pár dnů od doby, co jsem si tu tak nakrásně postěžovala, že už chci mít zkouškové definitivně za sebou? Inu… hlavně to, že už mám všechny zkoušky za sebou! Vážně. Na mou duši, na psí uši… na Elizčino svědomí…

Zkoušku 16.6. z Informatiky B jsem udělala na něco přes 40 bodů… a dostala D! Jako… na to, jak mi to do té mozkovny absolutně odmítalo nalézt… docela dobrý výsledek.

No a PBFT jsem si přesunula z 25.6. na 1.7. Říkáte si proč? No… hlavně pro to, že mi to učení vůbec… ale vůbec nešlo. A taky proto… že si to přesunula i Sanny. I když tohleto opravdu nebyl ten hlavní důvod. A díky-nevím-komu se mi to podařilo!!! Udělala jsem všechny zkoušky na první pokus. A jsem šťastná jako blecha 

A co se dělo dál? 3.7. jsme všichni (myšleno já, ségra a rodiče) odjeli na jižní Moravu za druhou větví naší rodiny. Hlavně se podívat na tetu, která byla v nemocnici a na mé malé neteře. No… vzato kolem a kolem… to byla na jednu stranu fajn návštěva (když jsem si hrála s malýma holkama a večer si popíjela s bratrancem a sestřenkou a povídali jsme si) a na stranu druhou neskutečný hnus (to když se na mě naši dívali jako na něco… no, těžko popsatelné… navíc byla má sestra neustále agresivní a tak vůbec… ale samozřejmě já jsem ze všeho vždycky vyšla jako ta největší potvora… whatever… *sigh*).  Odjeli jsme 7.7. a teď jsem doooma.

Co dělám? No, po cestě jsme v BauMaxu nakoupili potřebné věci pro vymalování pokojů (můj a sestřin). A teď mě čeká dlouhatánská cesta, než si ten pokoj pořádně uklidím, vyklidím a tak vůbec -> uspořádám. Pak se vymaluje a já si zahraju na designéra. Řeknu vám, potenciálním (ne)čtenářům mého něco-jako-blogu, že se toho nemůžu dočkat. A taky se nemůžu dočkat toho, až vystuduju, seženu si práci a začnu sama bydlet! Ano, všude dobře - doma nejlíp. Ale já už prostě potřebuju vypadnout! Nutně! Jinak zcvoknu! Ale to mě čeká až za hodně dlouho.

Dále pak jsem se pustila do dělání nového webu ohledně televizní stanice The CW, místo toho, abych se pustila do dodělávání webu o Meg… a spousty dalších věcí. Ale tak… já to dodělám, dodělám, dodělám 

Umřel nám Michael Jackson. Všude o tom píšou, jeho pohřeb byl, dle mého názoru,  neskutečný cirkus. Svým způsobem to chápu… ale fuj. Byl to bezesporu někdo - měl své plusy i mínusy… ale rozebírat to tu nebudu…

Teď se ale těším na nového Harryho Pottera. Všechny ukázky, které jsem doposud měla tu možnost shlédnout, mě navnadily ještě víc. Těším se, těšííím…

Zkouškové, zkouškové, zkouškové… kdypak už skončíš konečně?

Tak jo… už mi to zkouškové leze pěkne na nervy. Pokud půjde všechnoi pěkně hladce, tak mě čekají už jen 2 zkoušky.

První zkouška byla 18.5. byla z Kavntitativních metod B - nevím, jak se mi to podařilo, ale dostala jsem za B!

Pak 22.5. další zkouška… tentokráte Profesního poradenství… taky za B.

6.5. pro změnu zkouška z Angličtiny - zápočet mám (za 81,5 bodů ze 100!)

Dále pak Makroekonomie 29.5., kdy jsem to nějak udělala za C - nebudu zastírat, že jsem byla štěstím tak bez sebe, že jsem myslela, že blbě vidím (něvěřila jsem, že mám za C a že to mám vůbec).

2.6. zkouška z Obchodního práva, které se mi nějakým zázrakem pdoařilo dát za A (moje úplně první áčko na OPFce).

No a 8.6. pak zkouška z Managementu, za níž jsem kupodivu obdržela další A.

V pátek 12.6. jsem se prokousala podivnou zkouškou z Psychologie a čekám na výsledek, který bude, doufám, ve znění “splnil” - abych tak měla o zkoušku míň.

V úterý 16.6. mě čeká Informatika B a jak si to teď všechno projíždím, připadám si jako nějaký pablb - asi se budu muset modlit, abych to dala… Ale jo, já to dám… dám to… dám to…

A pak dám i 25.6. ty Peníze, banky a finanční trhy… všechny zkoušky udělám, musíííím. Chci mít totiž prázdniny! Bude to asi nekonečný zevling, jelikož nemám žádnou brigádu. Takže se asi budu flákat, flákat a zase jen flákat.

Jinak jsem se vrhla na dodělávání webu o Meg Cabot. Chci mít kompletní a pěkný web o Meg, tak mi držte pěstičky…

Oasis - Stop Crying Your Heart Out

Tento song mám moc ráda. Pouštím si ho ve chvílích, kdy si chci jen tak rozjímat… nad vším možným…

Hm… hunťa bana level 3!

(Ne)milí spoluobčané,

co ku*va děláte na mém blogu?!

LOL

Pozn.: Syki právě v hlavě shořel mikročip. Chová se podivněji něž kdy dřív. Halelujah!


Pozn. Pozn.: Pokud ten joke nechápete, máte problémy s RPG. 

Co se mi jen dneska přihodilo? Hmm… dneska jsme měli konečně tu Case study v Profesním poradenství - dostali jsme A, ale bylo to sakra divné - hlavně, že to už mám za sebou! Cestou z PPRP (ten podivný předmět zmíněný výše) mě zastavili dva malí prcci, že prej jestli si nekoupím květinku. No zkuste jim odolat, škvrňatům malým… a když je dneska ten Český den proti rakovině… tak jsem si tu květinku koupila. Musím se vážně pochválit - pravidelně přispívám na charitu… teda… myslím v podobě těchletěch akcí. Občanskému sdružení Pomoc dětem jsem za ty roky vysolila pěkné penízky.

Ano, k matice jsem se dostala… k právu ne. Ale zítra! Zítra to mám v plánu napravit. Vážně! Na mou duši, na psí uši, na Allenovo svědomí…

Včera bylo konečně první kolo Eurovize. Akorát mě příšerně štve má ségra - dneska si ty songy pouští furt dookola a nahlas, došla jsem k závěru, že mi ESC 09 chce znechutit. Ale to se jí nepodaří.

Když jsem dneska zase tak proplouvala vlnami YouTube, mé denní dávky všeličehos (strašné slovo toto), podařilo se mi narazit na úžasnou věc od T-Mobile. Poslední dva týdny mám nějakou úchylku na reklamy. Furt si dookola pouštím reklamy z Coca-Coly (Always Coca-Cola!) - ale o tom až někdy speciálně… zpátky k T-Mobile. Reklamy T-Mobile mám moc ráda. Ne, nejsem objektivní… protože mám tohoto operátora a v daleké budoucnosti jej nemíním měnit, ani kdybyste mě nastokrát přesvědčovali.

Tohleto mi prostě vyrazilo dech. Je to úžasné, úžasné… První dvě videa jsou z Trafalgarského náměstí v Londýně. UK zbožňuju a pokud se mi poštěstí, chci tam v budoucnu nejmíň 2 roky žít. Trafalgar je krásný, opravdu krásný… a to, co tam lidé předvedli… to mě málem dohnalo k slzám (jsem nějaká sentimentální… shit).

Tenhle chlápek mě totálně dostal. Smála jsem se u toho až hrůza (já v úvodu říkala, že mi shořel mikročip!)

Jo… i P!NK tam nějak záhadně byla… nebo to možná není záhada.

 

A nakonec opravdu drsné video. Ten nápad se mi moc, moc, moc líbí. Svět reklamy mě vážně nepřestává fascinovat - a pokud to nějak půjde, ráda bych třeba i v reklamě pracovala… ale kdoví…

Songy, na které tancovali:

- Shout - Lulu & The Luvvers
- The only way is up - Yazz
- Dont Cha - The Pussycat Dolls
- Blue Danube Waltz - Strauss
- Get down on it- Kool and the Gang
- Since youve been gone - Rainbow
- My boy Lollipop - Millie
- Do you love me - The contours

Doufám, že jsem někomu zpříjemnila den… a když ne, no tak co… já to přežiju XD

Nějak mě to chytlo...

UPOZORNĚNÍ: Ano, tento post je takříkajíc o ničem a vlastně o všem… píšu si ho jen tak pro sebe.

Co mě na jednom z blogů docela upoutalo, byl článek o Facebooku. Jo, najednou se o něm sakra začalo mluvit - v dobrém i ve zlém. Já o něm vím už víc, jak rok a půl… účet mám zřízený někdy na podzim 09 (byla jsem donucena) a jsem za to ráda. Ve zkouškovém období je to úžasná odreagovačka a vůbec, je to dobrý portál. Ale co mě zaujalo na jednom článku o FB… bylo to, že se zde autor věnuje kvízové vlně na FB.

Je to strašné, fakt. Vlezete na FB a na úvodní stránce se vám ukáže hromada informací o tom, který z vašich přátel si udělal jaký test. A vy prostě někdy neodoláte a musíte se kouknout, co komu vyšlo. Nedejbože si sám/sama poklikáte na to hafo kvízů, jen abyste zjistili, jaký mobil se k vám hodí… či kolik dětí v budoucnu snad budete mít (mně vyšlo 6… 6! to bych se zbláznila!). A ejhle! Jen tím zabijete kus dne… FB je návykovka.

Lenora se mě docela úspěšně drží furt, ale i tak jsem nějak dostala chuť pustit se do svých subdomén a začít je zvelebovat. Jen doufám, že mi to vydrží dýl.